Orgo-net.blogspot.com
Novinky.cz
sobota 31. prosince 2011
Ben Breedlove: Zážitky v blízkosti smrti
http://orgo-net.blogspot.com/2011/12/ben-breedlove-zazitky-v-blizkosti-smrti.html
čtvrtek 29. prosince 2011
Naučil jsem se
Andy Rooney, muž, který má dar říci málo slovy tak mnoho…
Naučil jsem se
.. Že nejlepší učebna života je minulost staršího člověka, než jsem já.
Naučil jsem se
... Že být přátelský a laskavý je více než mít pravdu…
Naučil jsem se
... Že nikdy nemůžeš odmítnout dárek od dítěte…
Naučil jsem se
... Že vždy ještě zbývá možnost pomodlit se za někoho, když už nemám sílu mu pomoci jiným způsobem…
Naučil jsem se
... Že malá procházka s mým otcem kolem bloku za letního večera, když jsem byl malý, činila velké zázraky v okamžiku, kdy jsem dospěl…
Naučil jsem se
... Že život je jak role toaletního papíru. Dostaneš se dříve ke konci, čím rychleji se odvíjí…
Naučil jsem se
... Že právě malé, denní, události dělají život velkolepým…
Naučil jsem se
... Že pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo, kdo potřebuje být oceněn a milován…
Naučil jsem se
... Že Pán neučinil vše v jeden den. Což mě nutí k zamyšlení, jestli já bych měl…?
Naučil jsem se
... Že ignorování skutečnosti nemění skutečnost jako takovou…
Naučil jsem se
... Že když plánuji jít společnou cestou s někým, dávám mu současně možnost, aby mi ubližoval…
Naučil jsem se
... Že nikdo není dokonalý, dokud se do něj nezamiluješ…
Naučil jsem se
... Že život je tvrdý… Ale já jsem tvrdší…
Naučil jsem se
Zdroj: http://www.andele.info/duchovni-texty/naucil-jsem-se.php
čtvrtek 22. prosince 2011
Negativní emoce a utrpení mají své kořeny v čase
Negativní emoce a utrpení mají své kořeny v čase. Nicméně víra, že budoucnost bude lepší než přítomnost, není vždy pouhou iluzí. Přítomnost může být strašná a všechno se může změnit v budoucnosti. A často se to stává. Budoucnost je obvykle replikou minulosti. Může sice dojít k povrchním změnám, ale skutečná transformace je velice vzácná, neboť ta závisí na tom, zda se dokážete soustředit na přítomný okamžik natolik, abyste se zbavili břemene minulosti. To, co vnímáte jako budoucnost, je součástí současného stavu vašeho vědomí. Je-li vaše mysl zatížena břemenem minulosti, váš život se nezmění. Minulost se opakuje, protože nežijete v přítomném okamžiku. Kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku utváří vaši budoucnost - kterou však
můžete prožívat pouze jako přítomný okamžik.
Můžete vyhrát 10 milionů, ale nic podstatného se nezmění. Budete sice žít v lepším prostředí, ale nebudete dělat nic jiného než dnes. Člověk dnes umí rozštěpit atom. Místo aby zabil deset nebo dvacet lidí dřevěným kyjem, může zabít miliony pouhým stisknutím tlačítka. Je to skutečná změna? Jestliže kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku určuje vaši budoucnost, co určuje kvalitu vašeho vědomí? Stupeň vaší pozornosti a soustředění na přítomnost. Takže skutečná změna se může stát pouze v přítomném okamžiku.
Všechny negativní emoce jsou způsobeny odmítáním přítomnosti a hromaděním psychologického času. Nespokojenost, úzkost, napětí, stres - všechny formy strachu –jsou způsobeny přílišným soustředěním na budoucnost na úkor přítomnosti. Výčitky svědomí, lítost, nenávist, zármutek jsou způsobeny přílišným soustředěním na minulost. Většina lidí nevěří, zeje možné zbavit se negativních emocí a dosáhnout pozitivního stavu vědomí. O tomto stavu osvobození však hovoří všechna duchovní učení, která nám neslibují spásu v imaginární budoucnosti, ale v přítomném okamžiku, tady a teď.
Možná si neuvědomujete, že čas je příčinou vašeho utrpení a problémů. Myslíte si, zeje způsobují nepříznivé situace ve vašem životě, a z tohoto konvenčního hlediska máte pravdu. Dokud však nevyřešíte základní problém - tendenci vaší mysli ulpívat na minulosti a budoucnosti a odmítat přítomnost -, vaše problémy se budou opakovat. I kdybyste se nějakým zázrakem zbavili všech problémů a zdánlivých příčin utrpení, ale nezačali žít vědomě v přítomném okamžiku, brzy byste zjistili, že máte podobné problémy, které vás moc přítomného okamžiku následují jako váš vlastní stín. V podstatě však máte jen jediný problém: mysl zatíženou časem. Nevěřím, že mohu dosáhnout bodu, kdy budu oproštěn od všech problémů.
Máte pravdu. Takového bodu nikdy nemůžete dosáhnout, neboť v něm už jste.
Spásu nenajdete v čase.
Nemůžete být svobodní v budoucnosti.
Svobodní můžete být pouze v přítomném okamžiku.
Echart Tolle
Moc přítomného okamžiku
středa 21. prosince 2011
ČEHO NEJVÍC LITUJEME PŘED SMRTÍ
Pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují.
Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?
Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.
1) Přeji si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.
To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.
Je potřeba se pokusit naplnit alespoň některé z našich snů. Jakmile ztratíte své zdraví, bude pozdě. Zdraví přináší svobodu, kterou si málo kdo uvědomuje.
2) Přeji si, abych býval tolik nepracoval.
Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.
Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.
3) Přeji si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity
Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.
Nemůžeme ovládat reakce ostatních. Přesto lidé zpravidla reagují, pokud změníte přístup pomocí upřímnosti. Nakonec vás to posune ke vztahům na úplně jiné úrovni. Buď tak, nebo to prostě odstraní nezdravé vztahy z vašich životů. Ať tak, nebo tak, vyhráváte…
4) Přeji si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.
Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat.
Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…
Skoro každého polapil rušný životní styl natolik, že mu přátelství unikala. Ale, když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstávají pouze láska a přátelství..
5) Přeji si, abych si dovolil být šťastnější
Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…
Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se dlouho před smrtí.
Život je volba. Je to VÁŠ život.
Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.
Share and Enjoy:
Zdroj e-mail + http://reporti.net/inspiration/ceho-nejvice-litujeme-pred-smrti
pondělí 12. prosince 2011
čtvrtek 8. prosince 2011
9 let bez jídla - Henri Monfort - 3 hodinové video v CZ
Breatharián - člověk, který žije nezávisle na jídle - hostem Jaroslava Duška v Divadle Kampa, tentokráte v divadle Bolka Polívky. Tříhodinové povídání o neuvěřitelném fenoménu „stravy pouze ze vzduchu a z prány", kterou údajně úspěšně praktikuje na zeměkouli už 30 až 40 tisíc lidí. Henri uvádí příklad: „Jste v nádherné krajině a díváte se na západ slunce a cítíte se dobře, v tu dobu nemáte hlad, jste nakrmeni, to je pránická výživa. Vaše smysly budou vnímat nejjemnější energii života." Henri se narodil se šamanskými schopnostmi, odmala měl duchovní zážitky, se kterými se kromě dědy nemohl nikomu svěřovat. Jako malý viděl pránu v atmosféře -- malé bílé částice, které se velmi rychle pohybují.
V 18-ti letech se Henri rozhodl jít cestou poznání sebe sama. Co se potom naučil, se stalo základem pro životní styl nezávislý na jídle. Henri přešel na vegetariánskou stravu, která je v souladu s konceptem „ahimsa" nebo-li nenásilí. Zabýval se transcendentální meditací. Vyrůstal v Bretani, kde lidé jedí enormní množství masa, v rodině, kde ho rodiče nutili jíst maso. Byl často nemocen, měl slabá játra. Poté, co se oženil a měl děti, žil 18 let "normálním" životem a pracoval v bance. Jako důsledek závislosti na jídle měl nadváhu 120 kilogramů. Až mu děti vyrostly, zaměřil svůj život znovu na duchovno. Přišla mu do cesty kniha od Jasmuheeny s názvem „Žití ze světla." Přečetl tuto knihu během jedné noci a rozhodl se přejít na výživu z prány. - V současné době spí Henri 2 hodiny, ale vzbudí se, jakoby spal 7 nebo 8 hodin.
Henrimu opět narostly vlasy, kůže se zlepšuje, zlepšil se mu zrak, už téměř nenosí brýle. Jelikož měl nezdravá játra, měl velmi suchou kůži tzv. „hadí kůži, něco jako trudovitost, vyrážky apod. Úplně se to ztratilo. V minulosti měl artritidu, geneticky po dědečkovi. V 35-ti letech měl písařskou křeč, jinými slovy zneschopňující revmatismus, kdy nemůžete uchopit předmět, nemáte sílu, takže ho upustíte. Měl problémy s páteří, vyhřezlé plotýnky. Vše mělo souvislost s toxiny, které se usazují v kloubech. S pránickou výživou nastalo velmi rychlé zlepšení.
Neexistuje žádné omezení v příjmu prány, čím více budete konat, tím více energie tam je. Takže můžete hodiny chodit, řídit, hodiny pracovat, rychleji číst knihy s větší schopností soustředění, spíte jen 2-3 hodiny, takže můžete použít tento čas k práci na internetu nebo čtení knih. Odpadá vám nakupování jídla, vaření, uklízení, umývání... Také méně utratíte, spotřebujete méně elektřiny, žijete jednodušeji. Henri Monfort pořádá přednášky, které jsou zaplněné několik měsíců dopředu. Provádí procesem menší skupiny i těch, kteří si to chtějí jen vyzkoušet, aby se seznámili s úžasnými možnostmi našeho těla a jeho samoléčebnými procesy.
Kontakt na Henriho Monforta: http://nourriture.pranique.free.fr
Igor Chaun
Jak nalézt svou životní práci
Mnoho lidí v poslední době
pociťuje, že je jejich zaměstnání nenaplňuje, a cítí, že nedokáží svou
práci dále vykonávat, protože už s nimi nerezonuje. Někdy je to proto,
že si uvědomili, že vlastně nechtějí svou prací podporovat firmy, které
jsou zaměřeny čistě na zisk, jsou neekologické, vydělávají na manipulaci
s veřejností nebo zastávají pochybné hodnoty. Jindy jen proto, že cítí,
že by prostě rádi dělali něco úplně jiného, že je jejich srdce táhne
jinam.
Když víte přesně, co byste rádi dělali,
čeho byste rádi dosáhli, jaká práce je pro vás ta pravá, je situace
poměrně jednoduchá. Stačí "jen" překonat existenční strachy a s vírou
vykročit vytouženým směrem. Existuje řada knih o pozitivním myšlení a
vytváření reality, které vaši víru posílí a poskytnou vám cenné
praktické rady, díky kterým si svou vysněnou práci určitě do života
přitáhnete.
Co ale dělat, když jste se
dostali do situace, kdy cítíte, že dosavadní zaměstnání už pro vás není
to pravé, a zároveň nemáte vůbec představu, co jiného byste měli dělat? Pokud spadáte do této kategorie, možná se vám bude hodit moje osobní zkušenost.
Ujasněte si, co vás baví, jaké
činnosti vykonáváte rádi, při čem se cítíte naplněni a šťastni, co vám
opravdu jde, co je pro vás důležité..
Sepište si, jaké činnosti byste ve svém novém zaměstnání rádi vykonávali. Chcete číst, psát, cestovat, předávat informace, mluvit cizími jazyky, pracovat s dětmi, malovat, zpívat, tančit...? Buďte co nejpřesnější, nejkonkrétnější a hledejte odpovědi ve svém srdci. Jak
má vypadat vaše pracoviště? Chcete pracovat v kanceláři? V přírodě?
Cestovat? Vzdělávat se? Chcete pracovat sami, nebo v týmu? S jakými
lidmi byste rádi pracovali? Chcete zastávat vůdčí pozici, mít možnost
iniciovat věci, nebo raději necháte zodpovědnost a rozhodování na někom
jiném?Jaké hodnoty chcete vytvářet a sdílet s ostatními? Co chcete při
své práci cítit a prožívat? Chcete pracovat doma? Jak daleko jste
případně ochotni dojíždět? Jakou chcete mít pracovní dobu? Jaký byste
chtěli plat a benefity? Jsou pro vás důležité možnosti osobního a
kariérního růstu? Dáváte přednost práci proměnlivé, plné výzev,
vzrušení, nebo je vám příjemnější klidná a předvídatená činnost? Jak si
představujete skloubení práce se svým volným časem, péčí o rodinu? Co
třeba možnost ubytování nebo služebního bytu? ...
Napište si vše, co je pro vás opravdu
důležité a doporučuji i zamyslet se nad tím, proč to tak chcete, abyste
se dostali co nejhlouběji ke skutečné podstatě svých přání. Co ale pro
vás důležité není, tomu se není třeba věnovat. Prostě nechejte volný
prostor pro tvořivé řešení vesmíru.
Je na vás, jestli si svou představu
vyvěsíte na lednici či na nástěnku, nebo ji budete mít ve svém zápisníku
a budete si ji číst před spaním. Rozhodně je ale dobré si ji čas od
času přečíst, ujasnit si, jestli stále chcete totéž, nebo cítíte potřebu
své požadavky s odstupem času mírně korigovat. Rozhodně není nutné si
ji číst několikrát denně. Moje zkušenost je taková, že příliš časté
čtení a urputné vizualizace můžou podporovat spíš křečovitost a vnímám
je v podstatě jako projev nevíry.
Já navíc ráda používám ještě symbol. Je velmi účinný, když chci vystihnout skutečnou podstatu svého přání.
Je na vás, jestli si nakreslíte symbol či obrázek, který bude
vystihovat kvalitu toho, co chcete ve své práci prožívat a tvořit, nebo
najdete už existující obrázek či symbol, který bude rezonovat s vaší
představou. Můžete také požádat o symbol své životní práce v meditaci.
Se symbolem pak můžete různě pracovat.
Je to jakási zkratka. Můžete si jej vyvěsit někam, kde na něj stále
uvidíte, nosit ho v peněžence, vizualizovat si ho. Můžete dokonce
nejdříve začít hledáním a vytvářením symbolu a až po čase hledat slova,
která by vaši představu vyjádřila.
Jsem přesvědčena, že současná
doba bude spoustu z nás vést k tomu, aby vytvořili zaměstnání, která
ještě vůbec neexistují nebo která bude třeba pojmout zcela jinak než
dosud. To bude možná trvat trochu déle a bude to vyžadovat hlubší práci.
Nebojte se proto déle "nevědět".
Nejdůležitější ze všeho je ale opustit všechny omezující představy typu "taková práce neexistuje" , "tím se neuživím", "volnou pracovní dobu mi nikdo nedá", "v současnosti není práce, tak si nemůžu tolik vymýšlet, jinak vezmou někoho jiného", " s malými dětmi si to nemůžu dovolit"...
Věřte, že vaše životní práce
existuje, že každý z nás má své místo ve vesmíru, své jedinečné talenty a
dary, svou práci, kterou může být druhým prospěšný. A pokud
budete ve svých přáních vycházet skutečně z toho, co si z hloubi duše
přejete, po čem toužíte, a nikoli z toho, co si myslíte, že byste měli,
nebo toho, co se jeví jako pragmatické, věřte, že dříve či později se
vaše životní práce před vámi objeví. A pak už stačí stejně jako v prvním
případě "jen" překonat existenční strachy a s vírou vykročit vytouženým
směrem.
Hodně štěstí!
(c) 2011 Iva Uhlířová, zdroj: Silná žena
pondělí 5. prosince 2011
Dvacet vzkazů rodičům od jejich dětí
1. Nerozmazlujte mě. – Vím dobře, že bych neměl/a dostat všechno, o co si řeknu – jen vás zkouším.
2. Nebojte se být přísní a neoblomní. – Mám to radši – cítím se tak bezpečněji.
3. Nedovolte, abych si vytvořil/a špatné návyky. – Musím se spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
4. Nedělejte ze mě menší, než jsem. – Nutí mě to, abych se choval/a nesmyslně jako „velký/a“
5. Nekárejte mě a nenadávejte mi na veřejnosti. – Mnohem víc na mě zapůsobí, když si se mnou pohovoříte v tichu a soukromí.
6. Nevnucujte mi, že moje chyby jsou velkým hříchem. – Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
7. Nenechte se příliš vyvést z rovnováhy, když vám řeknu, že vás nemám rád/a. – Nejste to vy, kdo mi vadí, ale vaše síla, která mě ohrožuje.
8. Neochraňujte mě před všemi následky mých činů. – Potřebuji se naučit snášet těžkosti a bolest.
9. Nevěnujte přílišnou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. – Dokážu se s nimi vyrovnat.
10. Nesekýrujte mě. – Musel/a bych se bránit tím, že budu „ hluchý/á“ a budu dělat mrtvého brouka.
11. Nedávejte nepromyšlené sliby. – Pamatujte si, že se cítím hrozně, když se sliby neplní.
12. Nezapomínejte, že se ještě nedokážu vyjádřit vždy tak, jak bych měl/a. – Nejsem někdy zcela přesný/á a není mi rozumět.
13. Nezkoušejte nadmíru mou poctivost. – Dostanu strach a potom lžu.
14. Nebuďte nedůslední. – To mě úplně mate.
15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi. – I když někdy dělám strašné věci.
16. Neříkejte, že moje obavy a strach jsou hloupost. – Pro mě jsou hrozně skutečné a moc pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.
17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. – Velmi mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaší důstojnost omluvit se mi. – Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě upřímnějším.
Zdroj: Andělské stránky
2. Nebojte se být přísní a neoblomní. – Mám to radši – cítím se tak bezpečněji.
3. Nedovolte, abych si vytvořil/a špatné návyky. – Musím se spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
4. Nedělejte ze mě menší, než jsem. – Nutí mě to, abych se choval/a nesmyslně jako „velký/a“
5. Nekárejte mě a nenadávejte mi na veřejnosti. – Mnohem víc na mě zapůsobí, když si se mnou pohovoříte v tichu a soukromí.
6. Nevnucujte mi, že moje chyby jsou velkým hříchem. – Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
7. Nenechte se příliš vyvést z rovnováhy, když vám řeknu, že vás nemám rád/a. – Nejste to vy, kdo mi vadí, ale vaše síla, která mě ohrožuje.
8. Neochraňujte mě před všemi následky mých činů. – Potřebuji se naučit snášet těžkosti a bolest.
9. Nevěnujte přílišnou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. – Dokážu se s nimi vyrovnat.
10. Nesekýrujte mě. – Musel/a bych se bránit tím, že budu „ hluchý/á“ a budu dělat mrtvého brouka.
11. Nedávejte nepromyšlené sliby. – Pamatujte si, že se cítím hrozně, když se sliby neplní.
12. Nezapomínejte, že se ještě nedokážu vyjádřit vždy tak, jak bych měl/a. – Nejsem někdy zcela přesný/á a není mi rozumět.
13. Nezkoušejte nadmíru mou poctivost. – Dostanu strach a potom lžu.
14. Nebuďte nedůslední. – To mě úplně mate.
15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi. – I když někdy dělám strašné věci.
16. Neříkejte, že moje obavy a strach jsou hloupost. – Pro mě jsou hrozně skutečné a moc pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.
17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. – Velmi mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaší důstojnost omluvit se mi. – Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě upřímnějším.
Zdroj: Andělské stránky
neděle 4. prosince 2011
Bohyně se nesnaží
Onehdá na mě vypadl při úklidu lísteček s větou: "Bohyně se
nesnaží, ale dovolí druhým, aby se snažili o ni. " Vzpomněla jsem si, že
když jsem si ji před časem zapisovala, cítila jsem se jako rebelka,
jako bych si sáhla na zakázané ovoce. To prohlášení se mi zdálo hodně
odvážné a z jakéhosi neznámého důvodu jsem měla pocit, že bych neměla
rozhodně veřejně ventilovat, že se podle této zásady pokouším žít.
Dnes už vím, že na této větě nic odvážného ani provokativního není. Je to pouhé konstatování, pravda vyjádřená v jakési zkratce. Možná někoho může dráždit použití slova "Bohyně", ale já ho vnímám jako synonymum slova "ženství" nebo "jin". V personifikované podobě pak je pro mě Bohyní žena, která je skutečně ženská, jinová, přijímající, vědomá si své ceny.
A taková žena se nesnaží ulovit muže, ani ho vést, myslet za něj, vychovávat či opečovávat ho jako malé dítě. Nepřebírá na sebe mužovu úlohu a nechává mu prostor pro jeho vlastní aktivitu.
Jenomže, povzdychnete si, to je tak těžké! Když to necháme všechno na nich, tak se ničeho nedočkáme. To je bohužel pravda. Může se skutečně stát, že se nedočkáte toho, po čem tolik toužíte. Může se stát, že bude trvat delší dobu, než uvidíte výsledky . A může se dokonce stát, že lidé, na kterých vám nejvíc záleží, nebudou schopni a ochotni vyvinout poptřebnou iniciativu a budou vnímat vaše chování jako zradu. S tím je třeba počítat. Ale na druhou stranu - ušetříte obrovské množství energie a získáte spoustu volného času. A pokud tuto energii a ten čas věnujete sobě, věřte tomu, že postupně získáte mnohem víc. A věřte - nevěřte, nakonec tím prospějete i ostatním.
Teprve nedávno jsem si uvědomila, jak pokřivená představa o roli ženy nám je od dětství vštěpována. Jsme vychovávány k tomu, abychom byly láskyplné, tolerantní, abychom nebyly sobecké, abychom braly ohled na potřeby ostatních. Učíme se, že pro ženu je prioritou rodina, že to ona je zodpovědná za harmonické vztahy, že ona má vytvářet láskyplné a harmonické prostředí. Jenomže toto všechno je jenom část pravdy o ženské roli! Nikdo nám totiž neukázal druhou stranu mince, a to kde vzít sílu a moudrost, abychom to všechno zvládly, aniž bychom popíraly samy sebe!
Tak nějak samozřejmě se v naší společnosti počítá s tím, že se žena obětuje - a že bude přitom všem ještě šťastná. Troufám si říci, že více či méně jsme všechny obětí syndromu hodné holčičky. Ačkoli se třeba navenek chováme rázně, všechny někde uvnitř toužíme po tom, aby nás někdo pochválil, aby ocenil, jak jsme úžasné.
Díky výchově jsme uvěřily, že si lásku musíme zasloužit. Že musíme být hodné holčičky. A tak žijeme životem svých blízkých, staráme se o ně, děláme jim pomyšlení, řešíme jejich problémy a snažíme se mít byt jako klícku, vařit jako Magdalena Dobromila Rettigová, pereme, žehlíme, vyděláváme peníze... K tomu se snažíme být chytré, vtipné, nápadité, krásné a přitažlivé ...
... a končíme citově vyprahlé, fyzicky vyčerpané, nemocné, zatrpklé, prázdné.
Naši partneři bezostyšně využívají našeho servisu a nezdá se jim na tom nic divného (ostatně samy jsme jim ho vnutily ve snaze ohromit je svou dokonalostí) a mají spoustu volného času a energie na to, aby se věnovali svým kamarádům, koníčkům a někdy i milenkám. Vlastně se jim ani kolikrát nechce domů, protože je tam čeká unavená, vyčepaná a často i podrážděná partnerka.
A proto, milé ženy, mám pro vás zprávu životní důležitosti:
Nemusíte být dokonalé, aby vás měl někdo rád. Nemusíte na sebe přebírat starosti a úkoly druhých, aby vaše vztahy byly harmonické. Nemusíte být výkonné. Nemusíte vůbec nic, protože láska se nedá zasloužit, láska je bezpodmínečná. Pokud chcete lásku a harmonii, nečekejte, že vám ji dá někdo jiný. Existuje jeden jediný člověk na světě, který opravdu potřebuje vaši pozornost a péči - a tím jste vy samy.
Přestaňte proto neustále něco dělat, něco vymýšlet, něco řešit, přechejte prostor jiným a udělejte si čas samy na sebe. Uvědomte si, jak se cítíte, jak vám je, po čem toužíte. Naslouchejte svým pocitům, svému tělu a hlavně - řiďte se tím, co cítíte! Dovolte si co nejvíc trávit čas způsobem, který vám je příjemný, i kdyby se jednalo o tu nejméně užitečnou a smyslupnou činnost. Jenom v klidu, jenom tam, kde není žádné usilování, kde je pouze přijímání a plynutí, se můžete potkat samy se sebou, se svou silou, moudrostí a láskou. Všechny tyto kvality máte v sobě a není třeba žebrat, ponižovat se a pachtit, abyste si je zasloužily od někoho zvenčí.
Asi před půl rokem, kdy jsem se cítila velmi vyčerpaná a zoufale jsem prosila o to, aby mi byla ukázána cesta, mi opakovaně přicházelo: Nauč se dělat nicneděláním. Tehdy se mi to zdálo jako něco naprosto nepředstavitelného. Měla jsem pocit, že když byť jen na chvíli vypnu, pustím z rukou otěže, život mě nemilosrdně převálcuje.
Dnes vím, že žena může udělat udělat pro své okolí mnohem víc, když prostě pouze JE. Když je ve svém těle, když je v kontaktu sama se sebou, když pravdivě vyjadřuje, kdo je a co cítí. Pak je tím, kdo zcela přirozeně vytváří harmonické vztahy a prostředí, tím, kdo léčí všechny kolem sebe. Její láska a pochopení pro druhé už nevede k sebepopření a sebeoběti, protože má úctu k sobě samé a zná své hranice. Chápe, že láska nemusí automaticky znamenat nutnost sdílet s milovanou osobou její hodnoty a cestu a že slovo NE je stejně láskyplné jako ANO. Všechno to, co ji předtím stálo spoustu námahy, pozvolna přichází samo. A spolu s láskou k sobě samé a s rostoucím vědomím vlastní hodnoty najednou přicházejí do jejího života i láskyplní lidé. Nemusí se snažit, líčit pasti, podbízet se. Druzí přicházejí vábeni kouzlem její osobnosti, jejím vyzařováním.
Ano, my ženy jsme skutečně těmi, které by měly být láskyplnější, soucitnější, tolerantnější, těmi, které pečují o vztahy a vytvářejí domov. Máme k tomu všechny dispozice. Nesmíme ale zapomínat, že v prvé řadě musíme být láskyplné a soucitné samy k sobě, pečovat o sebe a vytvořit si prostředí, ve kterém budeme prospívat.
Jenom tak můžeme jako květiny provonět svět kolem sebe.
Iva Uhlířová
zdroj: Silná žena
Dnes už vím, že na této větě nic odvážného ani provokativního není. Je to pouhé konstatování, pravda vyjádřená v jakési zkratce. Možná někoho může dráždit použití slova "Bohyně", ale já ho vnímám jako synonymum slova "ženství" nebo "jin". V personifikované podobě pak je pro mě Bohyní žena, která je skutečně ženská, jinová, přijímající, vědomá si své ceny.
A taková žena se nesnaží ulovit muže, ani ho vést, myslet za něj, vychovávat či opečovávat ho jako malé dítě. Nepřebírá na sebe mužovu úlohu a nechává mu prostor pro jeho vlastní aktivitu.
Jenomže, povzdychnete si, to je tak těžké! Když to necháme všechno na nich, tak se ničeho nedočkáme. To je bohužel pravda. Může se skutečně stát, že se nedočkáte toho, po čem tolik toužíte. Může se stát, že bude trvat delší dobu, než uvidíte výsledky . A může se dokonce stát, že lidé, na kterých vám nejvíc záleží, nebudou schopni a ochotni vyvinout poptřebnou iniciativu a budou vnímat vaše chování jako zradu. S tím je třeba počítat. Ale na druhou stranu - ušetříte obrovské množství energie a získáte spoustu volného času. A pokud tuto energii a ten čas věnujete sobě, věřte tomu, že postupně získáte mnohem víc. A věřte - nevěřte, nakonec tím prospějete i ostatním.
Teprve nedávno jsem si uvědomila, jak pokřivená představa o roli ženy nám je od dětství vštěpována. Jsme vychovávány k tomu, abychom byly láskyplné, tolerantní, abychom nebyly sobecké, abychom braly ohled na potřeby ostatních. Učíme se, že pro ženu je prioritou rodina, že to ona je zodpovědná za harmonické vztahy, že ona má vytvářet láskyplné a harmonické prostředí. Jenomže toto všechno je jenom část pravdy o ženské roli! Nikdo nám totiž neukázal druhou stranu mince, a to kde vzít sílu a moudrost, abychom to všechno zvládly, aniž bychom popíraly samy sebe!
Tak nějak samozřejmě se v naší společnosti počítá s tím, že se žena obětuje - a že bude přitom všem ještě šťastná. Troufám si říci, že více či méně jsme všechny obětí syndromu hodné holčičky. Ačkoli se třeba navenek chováme rázně, všechny někde uvnitř toužíme po tom, aby nás někdo pochválil, aby ocenil, jak jsme úžasné.
Díky výchově jsme uvěřily, že si lásku musíme zasloužit. Že musíme být hodné holčičky. A tak žijeme životem svých blízkých, staráme se o ně, děláme jim pomyšlení, řešíme jejich problémy a snažíme se mít byt jako klícku, vařit jako Magdalena Dobromila Rettigová, pereme, žehlíme, vyděláváme peníze... K tomu se snažíme být chytré, vtipné, nápadité, krásné a přitažlivé ...
... a končíme citově vyprahlé, fyzicky vyčerpané, nemocné, zatrpklé, prázdné.
Naši partneři bezostyšně využívají našeho servisu a nezdá se jim na tom nic divného (ostatně samy jsme jim ho vnutily ve snaze ohromit je svou dokonalostí) a mají spoustu volného času a energie na to, aby se věnovali svým kamarádům, koníčkům a někdy i milenkám. Vlastně se jim ani kolikrát nechce domů, protože je tam čeká unavená, vyčepaná a často i podrážděná partnerka.
A proto, milé ženy, mám pro vás zprávu životní důležitosti:
Nemusíte být dokonalé, aby vás měl někdo rád. Nemusíte na sebe přebírat starosti a úkoly druhých, aby vaše vztahy byly harmonické. Nemusíte být výkonné. Nemusíte vůbec nic, protože láska se nedá zasloužit, láska je bezpodmínečná. Pokud chcete lásku a harmonii, nečekejte, že vám ji dá někdo jiný. Existuje jeden jediný člověk na světě, který opravdu potřebuje vaši pozornost a péči - a tím jste vy samy.
Přestaňte proto neustále něco dělat, něco vymýšlet, něco řešit, přechejte prostor jiným a udělejte si čas samy na sebe. Uvědomte si, jak se cítíte, jak vám je, po čem toužíte. Naslouchejte svým pocitům, svému tělu a hlavně - řiďte se tím, co cítíte! Dovolte si co nejvíc trávit čas způsobem, který vám je příjemný, i kdyby se jednalo o tu nejméně užitečnou a smyslupnou činnost. Jenom v klidu, jenom tam, kde není žádné usilování, kde je pouze přijímání a plynutí, se můžete potkat samy se sebou, se svou silou, moudrostí a láskou. Všechny tyto kvality máte v sobě a není třeba žebrat, ponižovat se a pachtit, abyste si je zasloužily od někoho zvenčí.
Asi před půl rokem, kdy jsem se cítila velmi vyčerpaná a zoufale jsem prosila o to, aby mi byla ukázána cesta, mi opakovaně přicházelo: Nauč se dělat nicneděláním. Tehdy se mi to zdálo jako něco naprosto nepředstavitelného. Měla jsem pocit, že když byť jen na chvíli vypnu, pustím z rukou otěže, život mě nemilosrdně převálcuje.
Dnes vím, že žena může udělat udělat pro své okolí mnohem víc, když prostě pouze JE. Když je ve svém těle, když je v kontaktu sama se sebou, když pravdivě vyjadřuje, kdo je a co cítí. Pak je tím, kdo zcela přirozeně vytváří harmonické vztahy a prostředí, tím, kdo léčí všechny kolem sebe. Její láska a pochopení pro druhé už nevede k sebepopření a sebeoběti, protože má úctu k sobě samé a zná své hranice. Chápe, že láska nemusí automaticky znamenat nutnost sdílet s milovanou osobou její hodnoty a cestu a že slovo NE je stejně láskyplné jako ANO. Všechno to, co ji předtím stálo spoustu námahy, pozvolna přichází samo. A spolu s láskou k sobě samé a s rostoucím vědomím vlastní hodnoty najednou přicházejí do jejího života i láskyplní lidé. Nemusí se snažit, líčit pasti, podbízet se. Druzí přicházejí vábeni kouzlem její osobnosti, jejím vyzařováním.
Ano, my ženy jsme skutečně těmi, které by měly být láskyplnější, soucitnější, tolerantnější, těmi, které pečují o vztahy a vytvářejí domov. Máme k tomu všechny dispozice. Nesmíme ale zapomínat, že v prvé řadě musíme být láskyplné a soucitné samy k sobě, pečovat o sebe a vytvořit si prostředí, ve kterém budeme prospívat.
Jenom tak můžeme jako květiny provonět svět kolem sebe.
Iva Uhlířová
zdroj: Silná žena
pátek 2. prosince 2011
Buď pochválena krize. Buď vítán bod obratu.
To, jestli bude obrat vynucený a násilný, nebo vědomý a pokojný, je zatím ještě v našich rukou.
Psychickými potížemi a nemocemi trpí nejméně tři milióny Čechů. Do psychiatrických ambulancí dochází a léky užívá asi půl miliónu z nich. Vyplývá to ze studií, jejichž výsledky před několika dny zveřejnila Česká psychiatrická společnost. Jak je to možné, když medicína nabízí záplavu vysoce účinných léků proti úzkostem a depresím? Jak to, že ještě nejsme všichni šťastní, veselí a spokojení?
Stále naléhavěji dochází na slova antipsychiatrů R. D. Lainga, T. Szasze nebo filosofa M. Foucaulta. Podle nich duševní choroby, jako samostatné biologické jednotky, v podstatě neexistují. Foucault je považuje za „výsledek klasifikujících a represivních společenských tlaků na jedince“. Laing hovoří o „zvláštní strategii, kterou si člověk vyvine, aby mohl žít v podmínkách, které nejsou k životu“. V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. V mojí ordinaci se jako apoštolové střídají depresivní nezaměstnaní s vystresovanými podnikateli a manažery. Ty první společenský systém drtí, ti druzí jeho káru s vypětím posledních sil táhnou. Ani jedni, ani druzí už nemohou dál. Spásu hledají u lékaře. Marně. Léky na úzkosti a deprese jim zdraví nevrátí. Umožní jen, aby „v podmínkách, které nejsou k životu“ ještě chvíli přežívali. Až do úplného zhroucení. Stejně jako nemohou léky spasit jedince, nemohou finanční injekce zachránit společenský systém. Každá zpráva o nastartování ekonomiky je jen prodlužováním jeho bolestivé agónie. Byl založený na dravosti, bezohlednosti, neustálém ekonomickém růstu, drancování energetických zdrojů - jedince i přírody. Další vývoj tímto směrem už nemůže pokračovat. Valí se na nás problémy ekonomické, ekologické, sociální, korupce, kriminalita, nárůst násilí, závislostí, duševních a tělesných chorob. Žádný z nich nemá v rámci tohoto systému řešení. „Jestliže nemá problém řešení v rámci existujícího systému, dochází ke zpochybnění samotného systému a ten se vlastní vahou hroutí.“, píše Francis Fukuyama v knize Konec dějin. Právě v této fázi společenského vývoje se nacházíme. Co bude dál?
„Na jednu stranu se musíme obávat vlastní osobní katastrofy a katastrofy celé Země, na druhou stranu se v takové katastrofě skrývá i jisté řešení. Slovo katastrofa pochází z řečtiny a může znamenat rovněž konečný obrat. Mnohé naznačuje, že člověk a Země míří stejným krokem k tomuto bodu obratu. Nový začátek bude patrně nevyhnutelný a také potopa, o níž se píše v bibli, byla také vskutku jen koncem staré a začátkem nové doby.“, píše Ruediger Dahlke v knize Čím onemocněl SVĚT? Bude to zásadní změna hodnot. Přechod od exponenciálního ekonomického růstu k vnitřnímu kulturnímu a sociálnímu rozvoji, od drancování energie k šetrnosti a ohleduplnosti vůči sobě i okolí, od bezohlednosti a prosazování zájmů jedince ke spolupráci a podpoře celku. Bude to obrat neobyčejně složitý. Životně důležité funkce státu se mohou na přechodnou dobu úplně zastavit. Znejistění a strachu lidí se budou snažit zneužít nacionalistické, fašistické nebo jiné extrémistické skupiny. Budou přicházet se snadným řešením, prstem ukazovat na viníky mizérie mimo nás: Romy, imigranty, „pravdoláskaře“, euro, Evropskou unii…Budou dělat všechno pro to, aby odvedli pozornost od sebe a problémů, jejichž řešení je jedině v nás. „V době, kdy kdekdo téměř bezvýhradně věří ve vnější proveditelnost věcí, je navíc těžké najít vnitřní východisko, i když stále více lidí tuší, že něco není v pořádku s věčně vychvalovanými návrhy řešení. Celkově to lze přirovnat k místnosti přeplněné lidmi, kde všichni tlačí na dveře a chtějí se jimi dostat ven, ale vůbec je nenapadne, že se dveře otevírají dovnitř.“, píše Dahlke.
Před dvaadvaceti lety jsem byl svědkem přechodu od nemravného režimu komunistického, k nemravnému a bezohlednému tržnímu turbokapitalizmu. Nastupující změny očekávám s velkou nadějí. Jestliže lidé převezmou odpovědnost sami za sebe a okolní svět, vrátí se k přirozenému způsobu života, otevře se jim cesta k celkovému zdraví. Je to obrovská příležitost pro jedince i celou společnost. Teď jde hlavně o to, abychom krizi správně pochopili a byli na obrat připravení. To, jestli bude vynucený a násilný, nebo vědomý a pokojný, je zatím ještě v našich rukou.
P. S.
V MF Dnes pro článek nebyl prostor, neboť „má na názorové stránce hodně inzerce“. Po pěti týdnech odkladů se nehodil ani Lidovým novinám.
Jan Hnízdil
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)