Milující mateřská (boží) náruč

Nic není samo o sobě dobré, nebo špatné. Každý, kdo je na duchovní cestě, na tuto větu jistojistě narazil a mnohokrát se určitě i přesvědčil, jak hluboká je to pravda. Obzvlášť, když se na události svého života díváme s odstupem, máme větší šanci dodatečně ocenit i smysl věcí, které jsme svého času hodnotili negativně.

Dnes ráno jsem měla možnost procítit právě jedno z těchto  vzácných "aha", které mě naplnilo hlubokou vděčností. Zhruba před rokem jsem docela radikálně přehodnotila svou duchovní cestu a rozhodla jsem se za sebou zanechat všechna zasvěcení, rituály... i všechny lidi, kteří touto cestou šli. Cítila jsem totiž, že mě to všechno odděluje od světa, od ostatních lidí, od skutečného života a od lásky. A taky jsem cítila, že všechny ty ochrany a snahy prorazit pomocí duchovních technik cestu ke světlu, mě paradoxně jen utvrzují v mém vědomí, že všude kolem je nebezpečí, proti kterému je třeba vlastní světlo chránit, a že své štěstí si musím zasloužit a odpracovat. A protože to, čemu dáváme svou energii, sílí, uvědomovala jsem si, že čím se snažím být čistější, světlejší, odvážnější, tím větší temnotu kolem sebe vlastně vytvářím, protože svou vírou v nutnost ochrany a boje ji vlastně posiluji. A taky mi docházelo, že tím vlastně posiluji své ego, které má potřebu být silné, neohrožené, dokonalé, lepší než ostatní a má potřebu se chránit před životem.

Udělala jsem tedy radikální řez a rozhodla jsem se jít dál sama, řídit se pouze svým srdcem a žít zcela obyčejným životem. A protože jsem si nebyla jistá řadou duchovních nástrojů, pro jistotu jsem přestala používat v podstatě vše kromě modlitby. Dlouho jsem také vyhýbala všem terapeutům a duchovním učitelům. A jak už to bývá, pomalu mi začali přicházet do života lidé, kteří mě utvrzovali v tom, že jsem se rozhodla správně. Žádné reiki, žádná shamballa, žádné ochrany, žádná přání a vynucování vlastní vůle... Pokud chceme do jednoty, musíme přijmout vše to, co je, a nevymezovat se vůči tomu. Někde hluboko jsem cítila, že to je správně. 

Dále jsem tedy chodila mrazem bez zimníku a doufala jsem, že mě láska zahřeje. Věřila jsem, že už jsem toho v životě zvládla tolik a že jsem se již vypořádala se svými zraněními a stinnými stránkami, že si to můžu dovolit.  Věřila jsem, že je moje víra a láska natolik silná, že mě ponese přes všechna nebezpečí a překážky. Věřila jsem, že se o mě bůh postará, věřila jsem v to, že když moje motivy budou čisté a láskyplné, budou láskyplné a funkční i mé vztahy s druhými. Netušila jsem, že jsem se zároveň vzdala i vší ochrany a pomoci, kterou mi může život na zemi nabídnout, a že jsem podvědomě spustila jakýsi program "já to zvládnu sama, bez pomoci a navzdory všemu", který moje podvědomí začalo samozřejmě okamžitě realizovat.

A tak přišly situace, které mi ukázaly všechny moje strachy a bloky. Žila jsem v iluzi, že už jsem přece všechno zvládla - a najednou jsem byla na kolenou a cítila jsem, že se vrátily všechny strachy a úzkosti, které jsem kdy v životě měla. Cítila jsem se osamělá, bezmocná, nechaná na holičkách. Prožívala jsem najednou i všechny strachy svých rodičů a prarodičů a spolu s bolestí přicházelo i hluboké pochopení a soucit na místo, kde zůstával až dosud navzdory všem snahám odsudek a nepochopení. Byla jsem zcela zaskočena a ochromena tou silou a stahovalo mě to hlouběji a hlouběji.

Snažila jsem se něčeho zachytit, ale najednou nic, na čem bych mohla začít stavět, nefungovalo tak, jako dřív. Modlila jsem se jako nikdy. Přicházely krátké chvíle úlevy a smíření, ale vše pomohlo jen na chvíli, abych se nadechla, a po nějaké době začal tlak opět sílit a nebylo kam uniknout. Snažila jsem se rozklíčovat, co se děje a proč se to děje. Přicházela řada odpovědí, která leccos osvětlila, ale byla to jenom dílčí řešení. 

Měla jsem pocit, jako bych dělala nějakou závěrečnou zkoušku. Jako bych najednou měla prokázat a použít všechno to, co jsem se v předchozích letech hezky pomalu, jedno po druhém, naučila.

Prožívala jsem naplno hloubku své nejistoty, strachu ze života, pocitů nepatřičnosti a docházelo mi, jak hluboce a přitom nenápadně byl můj dosavadní život spoután strachem, jak prosakoval do všech oblastí mého života a bral na sebe podobu různých situací a tváří lidí. Zároveň jsem byla zoufalá z toho, že se navzdory všemu nedokážu z těchto svých pocitů vymanit.

V té době se mi dostala do rukou kniha Koncept kontinua, ve které autorka popisuje rozdíl mezi naším životem a životem indiánů, jejich výchovou dětí a přístupem k různým životním situacím. Už dlouho jsem věděla, jak zásadně ovlivňuje způsob, jakým jsme se narodili, a prvpočáteční vztah s matkou náš postoj životu a jak formuje naše vztahy, ale až díky této knize jsem získala zcela konkrétní a detailní představu o tom, jak se cítí dítě nošené několik měsíců na matčině těle a jak frustrované, zoufalé a ochuzené je běžné miminko v naší kultuře.

Plakala jsem nad sebou, nad námi všemi, nad neprožitým pocitem přijetí, sounáležitosti, bezpečí a důvěry v tom, že vše na světě je "správně". Plakala jsem nad všemi matkami bez vlastního života a vyčerpanými péčí o své děti, nad všemi dětmi, které nikdy nepocítili ze strany rodičů důvěru ve svou "správnost", schopnost poradit si se životem a být platným členem společenství. Plakala jsem na tím, jak složitě se musíme prodírat životem, abychom to ztracené alespoň částečně získali zpět., jak hledáme spásu v různých iluzích a náhražkách, o kterých doufáme, že nám zajistí pocit jistoty, přijetí, lásky a vlastní hodnoty. Plakala jsem na tím, jak pro nás těžké navzdory všemu vědění, pokroku a vymoženostem pochopit,  že to všechno tu úplně samozřejmě je. Že svět je prostě zařízen tak, abychom si se životem poradili,  abychom byli šťastní a že všechno je správně a ve správný čas. Že nemusíme bojovat o své místo na slunci, dokazovat svou hodnotu, snažit se o lásku a rvát se o to, co potřebujeme, s druhými. Plakala jsem na tím, jak je pro nás těžké rozlišit všechny tyto iluze, i když se snažíme.

Jsme děti v dospělém těle, hledáme milující mateřskou náruč, která by nás bezvýhrad přijala, kdykoli potřebujeme, vždy dostupné bezpečné místo, kam se můžeme vracet z dobrodružných výprav.  Bezpodmínečnou a bezvýhradnou lásku a důvěru v to, že i když děláme chyby, jsme "dobří" a "v pořádku".

Dnes jsem po dlouhé době otevřela sešitek, do kterého jsem si před časem zapisovala afirmace na posílení a ochranu mého enegetického pole. Uvědomila jsem si, že je najednou vnímám zcela jinak než tehdy. Když jsem z hloubi svého srdce začala žádat o boží ochranu a vytvoření pevného, neproniknutého a láskou naplněného obalu kolem mého energetického pole, najednou jsem cítila, že jsem jako miminko v děloze nebo teplém vaku na těle matky. To je ono, pochopila jsem. Je to nástroj, lék,  pro nás dospělé děti, který můžeme používat ve chvílích slabosti, když potřebujeme znovu načerpat síly, cítit se milovaní, vyživovaní a chránění, abychom pak občersveni a posíleni mohli opět vyjít ven s otevřeným sdrcem plným lásky a důvěry. Má své opodstatnění stejně jako měkká postel a péče blízkých v době nemoci. Ne jako zbraň, jako způsob jak se oddělit se od druhých lidí a ochránit se před životem a bolestí (a tedy povýšit se nad druhé lidi a zákony života), ale jako způsob, jak se životem a boží vůlí opět splynout. Hranice mezi obojím je tenká a je dána mírou pokory.

A tak mi opět jednou došlo, jak je jakékoliv hodnocení a odsuzování něčeho zavádějící. Pro každého je v každé situaci ve zcela individuální míře dobré něco jiného. A já už teď vím, jak budu léčit svůj strach a nebudu se za to rozhodně stydět. Dle potřeby si naordinuji kompenzační miminkovské obobí :-) Dopřeju si nejen boží náruč, ale do sytosti i náruč svých blízkých. Nebudu chtít vše zvládat sama a navzdory všemu, protože jsem více než kdy jindy pochopila, že bůh posílá svou pomoc a vyživující podporu skrze zcela pozemské věci a druhé lidi, i když jsou třeba nedokonalí a chybující. Nebudu se stydět za své slzy, za svá zranění, šlápnutí vedle. 

Je to skutečně paradoxní, že čím dál více zjišťuji, že být silná, znamená nebát se být také někdy slabá, přiznat si, že si s něčím nevím rady, že něco nezvládám, že potřebuji něčí pomoc, pohlazení, dobré slovo, objetí... Pokud si to člověk bez výčitek dovolí, občerství se velice rychle a znovu najde sílu a odvahu přijmout další výzvy života.

A pokud takto budeme vnímat i ostatní a dovolíme jim totéž, nebudeme je zatěžovat nereálnými očekáváními a požadavky. Všichni totiž toužíme po tomtéž a děláme to nejlepší, co umíme.

(c) 2012 Iva Uhlířová 

Zdroj:
http://www.silna-zena.cz/clanky/osobni-rozvoj--duchovni-rust/milujici-materska--bozi--naruc.html

2012 bude rokem zázraků - rozhovor s Jaroslavem Duškem

Málokdo ho nezná. Loni oslavil padesátku, energií by ale pořád mohl zásobovat celé sídliště. Proslavil se rolemi směšných odpudivých chlápků v Hřebejkových filmech Pelíšky, Pupendo nebo Musíme si pomáhat, zasvěcení jej už ale od 80. let znají z autorského improvizačního divadla Vizita. Zhruba před deseti lety narazil na knihu Dona Miguela Ruize Čtyři dohody a v ní zaznamenaná moudrost starých Toltéků jej inspirovala (nejen) ke stejnojmenné divadelní hře. Jeho nekonvenční duchovní pohled na svět loni zprostředkoval Viliam Poltikovič v dokumentu Když kámen promluví a Pavlína Brzáková v knize Ze mě. Momentálně Jaroslava Duška můžeme sledovat i v cyklu besed Duše K, kterou z Divadla Kampa přenáší Česká televize. Přivítal nás v malé šatně Divadla na Jezerce, v sandálech naboso, tibetské košili, hnědobílé šále a s bdělým výrazem v očích. A když jsme při odchodu zabloudili v zákulisí, omotán pouze ručníkem nás vyvedl na světlo…

Jak byste vysvětlil čtenáři, který nezná mayské počítání času, co nás čeká 21. prosince tohoto roku?
Já bych mu to vůbec nevysvětloval, mě to upřímně řečeno ani tolik nezajímá. Jenom jsem postřehl, že indiáni toto datum hodně opakují, a když jsem byl před dvěma lety v Mexiku, pořád nám zdůrazňovali, ať jsme na „twenty twelve“ připravení. Ptali jsme se jich, co to znamená, a oni říkali, že vyjde páté nebo šesté slunce — někteří mluví o tom, že se teď uzavírají čtyři světy, jiní hovoří o pěti světech. Nicméně se shodují, že o zimním slunovratu vyjde nové slunce.

Co si pod tím máme představit?
Když jsme se jich ptali, říkali: představte si fázi svítání, když Slunce ještě není na obloze, ale vy už vidíte úsvit. A v této fázi se podle nich teď nacházíme. Už vidíme nové, odlišné světlo, ale ono nové slunce vyjde až o zimním slunovratu. Také říkali, že nebude žádné „bum bum bum“, že jde o změnu kvality světla, na jejímž základě se pak promění lidská bytost. Slunce totiž přes epifýzu ovlivňuje hormonální pochody v těle. Jeho světlo nás vlastně vytváří, staví; což si běžně neuvědomujeme. Když ale mluvíte s vědci, kteří se zabývají vnitřními hodinami orgánů, tím, jak se orgány „startují“, tak oni zjišťují, že někdo tento proces musí ještě korigovat, řídit.

A jedna z největších záhad genetiky spočívá právě v nalezení těch vnitřních hodin, toho spínače — jak tělo například pozná, že má vytvořit druhé zuby, spustit růst ňader a podobně. Tělo musí mít nějaký důvod, proč to či ono právě teď a jistým způsobem udělat. Ale ten časový spínač se — aspoň pokud jako laik vím — ještě nikde v genetickém kódu nenašel, jde o jeho největší tajemství. Zdá se, že tím spínačem je zvnějšku právě Slunce. A mění-li se jeho kvalita, pak se samozřejmě proměňuje i lidská bytost.

Takže laikovi bych řekl, že lidi se budou měnit. Někteří budou zmatení, protože nebudou chápat, co se děje. Proto je také lepší trochu tušit, co se děje. Spousta lidí je dnes totiž na hranici jakéhosi pocitu zcvokatění. Buď mají velké deprese, nebo dokonce sebevražedné nápady.

Toto je tvůj život

Kdybych měla své dítě vychovat znovu

Občas se nám může stát, že nás naše ratolesti dokáží svým chováním rozpálit doběla. Vlivem stresu a starostí všedních dnů často zapomínáme, že máme vedle sebe křehké bytosti s velmi zranitelnou duší. Možná jsme udělali při jejich výchově pár chyb, ale vždy máme možnost poučit se, změnit přístup, začít znovu a jinak. Stačí prostě jen si uvědomit, že jediné, co naše děti od nás opravdu potřebují, je naše pozornost a LÁSKA.

Nádherná a moudrá slova Diane Loomansové, která mě inspirovala při výchově mých dětí:

Kdybych měla své dítě vychovat znovu, vybudovala bych pro něj nejdřív sebeúctu a pak teprve dům.

Prstem bych víc malovala a míň hrozila.

Méně bych ho opravovala a víc si s ním vykládala.

Nedívala bych se na hodinky, ale prostě bych se dívala.

Nestarala bych se tak o učení, ale prostě bych se starala.

Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála.

Chodila bych víc na procházku a pouštěla víc draků na provázku.

Proběhla bych víc polí a viděla víc hvězd.

Víc bych ho objímala a míň s ním "válčila".

Viděla bych v žaludu častěji dub.

Nebyla bych přísná, ale přístupná.

Neučila bych ho lásce k síle, ale naučila bych ho síle lásky.

Pro www.vnitrnibohyne.cz napsala Mirka P. 

Tento článek je možné volně kopírovat a publikovat v nezkrácené podobě, pokud bude připojena celá tato poznámka.

Více zde: http://www.vnitrnibohyne.cz/news/kdybych-mela-sve-dite-vychovat-znovu/

Rozhovor dvou miminek v děloze

- Věříš v život po porodu?

- Určitě, něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.

- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá a jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šnůra. Něco ti řeknu, život po porodu je vyloučený - pupeční šnůra je už teď moc krátká.

- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme zvyklí. Tunel, na jeho konci světlo...

- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí - a vůbec, život není než velká stísněnost v temnotě.

- No, já přesně nevím jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

- Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?

- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli.

- Tomu nevěřím. Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není.

- Ale někdy, když se ztišíme, můžeme ji zaslechnout, jak k nám promlouvá. Víš, já si myslím, že opravdový život nás čeká až potom...


Zdroj: Silná žena

Strach je jen iluze!

http://www.youtube.com/watch?v=sb2YOg_dkQM

MUŽSKÁ A ŽENSKÁ ENERGIE

(Jeshua ben Joseph prostřednictvím Pamely Kribbe)
 
Drazí přátelé, je mi velkým potěšením, znovu být s vámi. Jsem velmi rád ve vaší společnosti. Máte tendenci, vzhlížet ke mně nebo k bytostem mně podobným, jako k mistrům, ale my to tak nevidíme. My vidíme vás, jak následujete svou pozemskou cestu v době výzev, v době, kdy se mnohé mění, a vidíme vás vyrůstat k vlastnímu mistrovství. Vidíme, jak se stáváte těmi mistry, k nimž stále ještě někdy vzhlížíte. A o to jde - o nalezení vlastního mistrovství! Nenásledujte žádného mistra, jenž vám je představen tradicí nebo v literatuře nebo čímkoliv, co vám někdo povídá. Nalezněte své vlastní mistrovství - to je cílem. Dnes bych rád mluvil na téma, jež sahá daleko do vaší historie: energie muže a ženy. Jedná se o staré energie a právě nyní se s nimi mnohé děje.

Nejprve bych chtěl říci něco o mužské a ženské přirozenosti. Tyto energie jsou dvěma aspekty Jednoho. Proto nejsou skutečně protikladné či dualistické, jsou jedno; jsou dvěma stránkami jedné energie.

Mužská energie je aspektem zaměřeným navenek. Je onou částí Boha či Ducha, která pohání vnější manifestaci, která vede ducha k materializaci a nabírání formy. Mužská energie proto zná výraznou tvůrčí sílu. Pro mužskou energii je přirozená vysoká soustředěnost a orientace na cíl. Takto mužská energie tvoří individualitu. Mužská energie vám dovolí se oddělit od Jednoho, od Celku, a zůstat sám a být specifickým jedincem.

Ženská energie je energií Domova. Jde o energii prvotního Zdroje, tekoucího Světla, čisté Bytí. Je to energie, jež se dosud nemanifestovala, vnitřní aspekt věcí. Ženská energie je všezahrnující a oceánská; nerozlišuje a neindividualizuje.


Nyní si představte, že se ženská energie stane vědomou si určitého pohybu v sobě, lehkého neklidu, touhy ........ natáhnout se ven, mimo své hranice, vyjít sama ze sebe za účelem získání zkušenosti. Je to touha po něčem novém, po dobrodružství! A pak k ní přijde energie, která odpovídá na tuto touhu. Jde o mužskou energii, která chce posloužit a pomoci jí manifestovat ve hmotě, ve formě. Mužská energie ohraničuje a tvaruje ženskou energii, a díky jejich spolupráci může výsledný součet energií nabrat zcela nový směr. Může být vytvořena nová realita, v níž lze prozkoumat a zažít všechno, ve stále se měnících formách manifestace.

Pro pokračování klikněte na následující odkaz:

Propojení začíná - 20.2. až 22.2.2012

Nastavte si budík, mobil, připomínku, cokoliv, protože půjde o jednu jedinou minutu.

Přesně ve 12:00 našeho času se 20., 21. a 22.2.2012 pomyslně zastavíme a soustředěnou vizualizací našich myslí vyšleme jasný signál, co a jak přesně chceme (nikoliv co nechceme – pozor na to).

Zapomeneme na všechny nesmyslné domněnky, předsudky a negativní postoje, že to je stejně k ničemu a jdeme do toho s tím, že to funguje. Tečka. Jedna jediná minuta za to stojí, ne?

Vše postavíme do roviny, že jsme již cíle dosáhli, nikoliv že to tak možná někdy bude – v dalším článku bude vysvětleno proč.

Vyšleme jasný impuls vděku a obdivu, jak úžasnou a krásnou máme planetu – matku Zemi a na ní vytvořený harmonický svět, do kterého vše dokonale zapadá jako kousky puzzle - včetně nás samých.

Vyšleme myšlenku, že je svět již zcela oproštěn ode všeho (především lidského) zla, násilí, chamtivosti, chudoby, zloby, závisti a nenávisti. Vyšleme myšlenku upřímného porozumění a pochopení druhých bez jejich soudu i vděk za to, že jsme aktivní součástí tohoto obrovského živého celku v úsilí o lepší svět.

Přejeme všem ve svém okolí to nejlepší, co si sami dokážeme představit. Totéž pozitivní poselství přání dobra a všestranné hojnosti odesíláme nejen druhým bytostem, ale i všem živým tvorům a rostlinám na planetě, neboť i oni jsou součástí všeho kolem a nemůžeme je opominout.

Společně a jednotným hlasem Srdce člověka odeslaná myšlenka je základní stavební kámen pro zjemnění všech stávajících hrubohmotných dějů a posunutí transformace na naší planetě směrem k lepšímu zítřku a přiklonění se k ušlechtilým hodnotám. To věděli již staří Mayové a respektují to dodnes.

Čím více osob se k této aktivitě připojí, tím bude mít společná myšlenka větší sílu, proto prosím přepošlete odkaz, nasdílejte jej do různých komunitních sítí, pošlete info mailem, zapojte se. Díky všem za pomoc.

Každý z nás je nyní důležitý a každá pozitivní myšlenka je velice potřeba.

Mnoho štěstí

Zdroj: Jinestranky.cz

ECKHART TOLLE: JAK SE ZBAVIT STRACHU

Otázka mladého muže:   

Co je strach? Zdá se, že má mnoho forem. Dnes ráno jsem se probudil, měl jsem jít na vaší přednášku a položit vám otázku a zachvátil mě strach ...

Eckhart Tolle: 

Když nasměrujete svou pozornost dovnitř do sebe v okamžiku, kdy pociťujete strach, můžete si zjistit odpověď pro sebe sám. Přesto budu pokračovat ve své řeči (:-)))))))....

Dám vám malý návod, jak si sám zjistíte pro sebe odpověď, protože jenom taková odpověď je pravdivá, která pochází z vašeho prožitku: Je třeba jisté pozornosti, když strach vzniká: Hleďme, jak to vzniklo? Jaký to byl proces, který k tomu vedl? A nevyhnutelně najdete – jsem si jistý, že najdete – nějaké myšlenkové pochody ne o tom, co se děje právě teď, ale co by se mohlo stát v nějakém budoucím okamžiku. Tak, jako dnes ráno, kdy u vás vznikl strach. Právě v tom okamžiku – když ten okamžik mentálně opustíte a vaše mysl začne uvažovat o budoucnosti – Zvládnu to? Co chytrého tam řeknu? - vznikne strach. Ale když tu stojíte v tuto chvíli, díváte se na mě, není tady nic ke strachu, že ne?

Strach je jenom předtím, než se to stane. Ale strach dřív, než se to stane, je strach z budoucnosti, není to strach z přítomnosti. A protože budoucnost vlastně neexistuje, existuje pouze přítomnost, tak je to strach z ničeho. Nemá žádný podklad v realitě, protože až ta budoucnost přijde, bude to zase přítomnost ... a v přítomnosti není čeho se bát.

Takže strach vzniká, když se necháte stáhnout jistými myšlenkami ve své myslí, když se identifikujete s myšlenkami, a když se mentálně vzdálíte od přítomnosti. To je původ strachu. Hovořil jsem teď o psychologickém strachu.

Je ještě něco, čemu se říká také strach. Dochází k tomu, když nastane skutečné a reálné nebezpečí. Například se tu najednou objeví divoké zvíře, nebo na vás namířím pistoli – neudělám to (:-)))) – můžete zažít jisté stažení, nebo vám začne rychle bít srdce – něco se děje a budete muset rychle utéct nebo bojovat nebo cokoliv. To není opravdový strach, to je instinktivní reakce organismu, protože bude nutná nějaká akce. Možná budete utíkat, a tak se už vytváří energie. Tomu se také říká strach, ale není to opravdový strach, o kterém mluvíme, a je dost vzácný. Čelit takové situaci, kde vznikne tato reakce, je vzácné. Takže, 99,9% vašeho strachu je strach psychologický, a platí to úplně pro každého.

Pokud jde o lidi, kteří žijí na nějakém nebezpečném místě, na to se mě prosím zeptejte jinou otázkou, rád se k tomu vyjádřím, protože je to duchovně poučné. Kdybyste žili v místě, kde je každodenně absolutní chaos, jak je to teď na některých místech planety, kdybyste žili v Afghánistánu nebo v Somálsku, a nevěděli, zda se dožijete konce dne, v které chvíli vás nějaký ostřelovač zastřelí, v tom je také krásné duchovní poučení. Ale o tom teď tady nebudeme mluvit, protože to není vaše realita. Vaší realitou je psychologický strach.

Jak tedy odstraníte psychologický strach? Pozorujete, jak vzniká, a kam vás v tu dobu vaše mysl zavádí, a kam následujete svou mysl svou pozorností. Jakmile si všimnete, že k tomu dochází, a vzniká strach, můžete si říci: OK. Jaká je realita? Kde je ten strach v tuto chvíli? Protože tato chvíle je vše, co teď je. Pak přestanete následovat své myšlenky, a začnete věnovat pozornost této chvíli. Jinými slovy, přítomnost. Stanete se přítomným. Budete soustředěn na tento moment, nikoliv na budoucnost.

Jste mladý člověk, a mladí lidé mají tendenci soustředit se na budoucnost. Kdyby vám bylo 70 nebo 80, pravděpodobně byste byl soustředěn spíše na minulost. Ale oba stavy jsou dysfunkční ... (:-))) Nemyslím to nijak osobně, ta dysfunkce je kolektivní. Takže je třeba, aby posun pozornosti byl do stavu soustředění na přítomnost, a nikoliv na minulost či budoucnost. S tím přichází obrovský posun ve vědomí, který znamená, že můžete stále zacházet s budoucností – s takzvanou budoucností – můžete připravovat věci, činit postupné kroky, plánovat, samozřejmě to všechno budete dělat. Můžete se obracet do minulosti, protože někdy si samozřejmě potřebujete vzpomenout na věci z minulosti, můžete se poučit z chyb, které jste udělali v minulosti – včera jsem udělal tohle, ale už to neudělám, protože to bolí (:-))), to je v pořádku. Ale už tam nežijete, ani v minulosti ani v budoucnosti. Žasli byste, jak mnoho lidí žije v minulosti nebo v budoucnosti. Oni tam opravdu žijí, to je šílené (:-))), ale je to normální ... Normální šílenost není pokládána za šílenost, protože je to normální.

Takže, vaše cvičení spočívá v tom soustředit svou pozornost stále více na přítomný okamžik. Jaký krok můžete udělat teď? Žijete teď, ne dnes večer, ne zítra, ale teď. To neznamená, že nikdy nemyslíte na budoucnost nebo minulost, samozřejmě ještě občas ano, ale už tam nežijete. Žijete v přítomnosti.

To je převratné, protože v normálním dysfunkčním stavu žijete v minulosti a budoucnosti, a pouze příležitostně navštěvujete přítomnost. A když příležitostně navštívíte teď, najednou se cítíte tak dobře, život je dobrý, cítíte radost, intenzívní pocit života, vidíte krásu i v malých věcech, umíte mít laskavý vztah k jiným bytostem, aniž byste od nich něco chtěli. Konáte dobro a laskavost bez jakýchkoliv postranních myšlenek, čeho byste chtěli dosáhnout, když pomůžete té osobě – to by vás vedlo zase do budoucnosti. Cítíte radost z pomáhání, a není to prostředek k dosažení cíle, je to samo o sobě cílem. To všechno zažíváte.

I lidé, kteří žijí v minulosti a budoucnost, občas příležitostně navštíví přítomnost. Jinak by byli totálně nešťastní. Takhle jsou nešťastni jenom na 90%. (:-))) Takže, když navštíví teď, cítí se obzvláště živí a radostní, nebo mají kreativní vhledy? Protože pro ten okamžik se jejich mysl zastavila a byla tu otevřenost. Vše se dá změnit. Proč být příležitostným návštěvníkem v teď a žít v minulosti a budoucnosti? Můžete to obrátit, být příležitostně v minulosti a budoucnosti a žít teď. A to je jediný způsob, jak se osvobodit od strachu.

Můžete příležitostně pocítit strach, ale vždycky je to spojeno s myšlenkovým procesem, nebo jím vyvoláno. V člověku může být také nahromaděn minulý strach. Protože pokud jste žili mnoho let ve strachu, pak je to energetické pole ve vás vestavěno a je součástí toho, čemu já říkám tělo bolesti (pain body). Strach ve vás pak žije, je to emocionální energie, a mnoho těl bolesti je vystavěno zejména ze strachu. Když se podíváte na některé lidí, kteří jsou ovládáni svým tělem bolesti, když se podíváte do jejich očí, vidíte tam tělo bolesti plné strachu: „Co ode mě chce? Proč se na mě usmívá? (:-))) Ty určitě něco chceš?“ Je mnoho zemí, kde kolektivní tělo bolesti je velmi silné, a když se tam usmějete na lidi na ulici, tak málem utečou nebo zavolají policii.

Takže, je velký posun, když se dostanete z toho, že se nikde necítíte skutečně jako doma, nebo velmi zřídka, protože jste pořád v minulosti nebo v budoucnosti. Jedině když žijete teď, můžete se cítit opravdu doma tam, kde jste, na světě. Mnoho lidí si říká, tady je něco špatně. Samozřejmě, když nejsou doma sami v sobě. Taková je praxe.

Když vyvstane strach z vašeho těla bolesti, který byl vyvolán třeba jednou malou myšlenkou, třeba co by se mohlo stát příští týden – malá myšlenka může vyvolat náhlý obrovský příliv strachu, úplně v nepoměru k té myšlence – to znamená, že zafungovalo vaše tělo bolesti. Když se to stane, musíte u toho být přítomni a pozorovat, jaké pocity máte ze strachu jako energie. Když ho pozorujete, čili jste svědky přítomnosti, i tak může ovládnout vaši mysl a přivést ještě více strachuplných myšlenek – vaše mysl to miluje, a je to vše, co zná. Takže, kdybyste měli pocítit nahromaděné minulé strachy, vyvolané určitými myšlenkami, někteří lidé mají dokonce záchvaty paniky, což je extrémní projev strachu, třeba uprostřed noci, OK – je tu přítomnost ...

Pomáhá, když zvete přítomnost do svého života i mimo strach, takže když přijde strach, je ve vás dostatek přítomnosti, abyste byli schopni ho pozorovat. Když nezvete přítomnost do svého života v neutrálních situacích, nebudete mít dostatek přítomnosti, když se objeví strach. To je velmi ohrožující.

Takže, je to vlastně velmi prosté. Buďte doma v teď, to znamená, spojte se s tím, kým doopravdy jste za aktivitou své mysli.

(Eckhart Tolle TV, únor 2012, z audionahrávky, překlad OrgoNet.)

Zdroj: http://dotekticha.blogspot.com/2012/02/jak-se-zbavit-strachu.html

Měsíční princ

Čarovný příběh letní úplňkové noci

Stál tam, v koutě zahrady, jeho postava se celá koupala v měsíčním světle. Seděla jsem na terase a rozmlouvala s měsícem, když se náhle objevil. Proběhla mnou řada pocitů – leknutí, strach, úžas, okouzlení…

Dívala jsem se na něj a nedokázala se ani pohnout. Pak jsem zaslechla vzdálenou melodii, něžnou a hladivou, takové tiché vábení. Nohy se mi samy daly do pohybu. Zůstala jsem stát až pár kroků před ním. Jen se díval. Jeho oči na mě hleděly s láskou a nebývalou něhou.

„Kdo jsi a odkud ses tu vzal?“ Pomalu ke mně natáhl ruku a čekal s otevřenou dlaní… „Pojď“ znělo mi v uších, ale neviděla jsem, že by pohnul rty. Zaplavil mě pocit důvěry. Vložila jsem svoji ruku do té jeho čekající. Překvapilo mě teplo jeho dlaně i něžný a zároveň pevný dotyk. S důvěrou jsem se podívala do jeho očí. „Pojď se mnou“, slyšela jsem opět ta slova bez zvuku. „Ano…“, ani já jsem svůj souhlas nevyslovila nahlas.

Jediné zvuky, které bylo slyšet, byly hlasy cvrčků a tichá melodie v dálce. Kolem nás tančila letní úplňková noc a měsíční světlo před námi vyčarovalo cestu vzhůru k obloze. Vedl mě tou vlahou nocí po měsíčním paprsku nahoru. Vznášeli jsme se tak lehce a země se začínala vzdalovat. Podívala jsem se dolů a srdce se mi rozbušilo z té výšky. „Neboj se, opři se o mě, jsi v bezpečí“ – zněla mi v uších jeho slova. Přikývla jsem a na chvíli se nechala konejšit v jeho náruči. Pak jsem opět našla odvahu podívat se dolů k Zemi. Otevřel se mi nádherný pohled na tichou krajinu, místy prozářenou stovkami a tisíci světel, jinde hlubokou a sametově temnou.

Vedl mě tou sametovou nocí dál po stužce Mléčné dráhy, kolem nás tančily hvězdy a můj Svět se zdál najednou tak maličký a bezvýznamný. A s ním i všechny obavy a trápení. To, co jsem zanechala dole na Zemi, bylo v porovnání s tou nekonečnou krásou a tajemností celého Vesmíru opravdu nicotné.

Najednou se všechno kolem nás začalo zrychlovat a my jsme se ocitli v jakémsi víru energie, který nás vtahoval hlouběji a hlouběji do svého středu. Na moji nevyslovenou otázku jsem dostala telepatickou odpověď: „Blížíme se ke středu naší Galaxie“. Už jsem se chtěla zeptat, proč jsme tu, ale jeho gesto mě zastavilo. Přiložil si prst před zavřené rty a pak se stejnou rukou dotkl mého srdce. Už chvíli mě bolelo.  Myslela jsem, že to způsobila rychlost našeho letu. „Dívej se a naslouchej svým srdcem, právě se ti ještě více otevírá. To je ta bolest, kterou jsi cítila.“ Jen jsem zachytila jeho myšlenky, bolest ustala a moje srdce zaplavil hřejivý pocit tepla. Pak se světla hvězd kolem nás začala míhat pomaleji a my jsme opět jen tak pluli Vesmírem.

A pak jsem to zahlédla – oko víru, Galaktický střed, nádherné duhové barvy nevídané krásy. To světlo – překrásné, nádherné, nepopsatelné – blížili jsme se k němu, jako dvě mušky k ohromnému slunci. Nic tak překrásného jsem ještě neviděla, nic tak sálajícího a pulzujícícho a přece tak bezpodmínečně milujícího. To světlo nás přijalo do sebe, splynuli jsme s ním. Rozložená na milióny světelných částeček jsem pulzovala a zároveň klidně plynula v tom světle. Já jsem byla tím světlem. I můj průvodce – cítila jsem jeho energii vedle sebe a zároveň i v sobě, jak se naše světelné části prolnuly. Vnímala jsem jen svoje Vědomí, ale bez času a prostoru. Jen čisté Bytí. Nepřekonatelný a slovy nevyjádřitelný pocit. Nevím, jak dlouho to trvalo…

A pak jsem ucítila, jak se znovu odděluji od toho centrálního světla a vracím se zpět stejnou cestou. Stále stejná a zároveň tak jiná. Můj průvodce mě opět držel za ruku a vedl nebo spíš nesl mě zpět k Zemi. Už jsme se ocitli té Modré planetě na dohled. Znovu jsem viděla z výšky světla měst a rozeznávala krajinu pod sebou. Zastavili jsme se až v měsíčním paprsku. Poprvé za celou dobu promluvil. „Měla jsi možnost vidět a cítit, kým skutečně jsi. Teď už to víš a začni podle toho žít. Dívej se a naslouchej srdcem a podle jeho rad konej. Nech se vést jen svým srdcem.“ „Ale jak? Co mám teď dělat?“

„Pojď, ještě něco ti ukážu – a pak už musíš sama.“

Snesli jsme se sametovou nocí k jednomu rozsvícenému oknu. Nahlédla jsem dovnitř a tam seděl v křesle člověk, kterého jsem kdysi milovala. Kdysi? Nebo ještě stále?

Seděl, hlavu v dlaních – neviděla jsem mu do tváře, ale věděla jsem, že je to on. Pak vzhlédl a já spatřila jeho slzy. Bolest mi sevřela srdce a z mých očí vytryskl slaný pramen.

„Proč??? Proč jsi mě sem přivedl?“ „Ty nevíš?“

Ne, ne, ne – všechno ve mně křičelo. Nevím a už nechci nic vědět o něm ani ho vidět.

Měsíční princ se na mě laskavě podíval a zakroutil hlavou. „Lžeš sama sobě.“

„Ne – už nechci znovu zažívat tu bolest.“

„Jsi světlo a láska. Bolest pramení z nepochopení.“

„Já…já nevím…Nevím, co mám dělat.“

„Dělej to, co cítíš.“

„Cítím hroznou bolest, je tu zase zpátky, jako kdysi.“

„Co v tobě vyvolává tu bolest?“

„Vzpomínka na to, jak mi ublížil.“

„Čím ti tak ublížil? Co ti udělal?“

„Nemiloval mě tak jako já jeho?“

„Opravdu? Jsi si tím jistá?“

„No, já nevím. Choval se tak, jako by mě nemiloval.“

„Víš, věci nejsou někdy tak, jak se zdají být.“

„Ano vím. Ale když někoho miluješ, tak je přece potřeba dát mu to najevo! Chovat se k němu tak, aby věděl, že ti na něm záleží, ne?“

„Ano, tak by to mělo být. Ale ne všichni dokážou dát najevo svoji lásku tímto způsobem. Někdy se lidé bojí milovat a vyjádřit to, co cítí. Podívej se na sebe. Taky se bojíš dát najevo to, co skutečně cítíš.“

„No víš, zranila mě ta neopětovaná láska. Trvalo dlouho, než to přestalo bolet a tak mám teď strach.“

„A on je na tom možná stejně jako ty.“

?????? -  „Tak co mám tedy udělat?“

Měsíční princ mě pohladil po tváři a pak opět položil ruku na moje srdce. „Zkus mu odpustit. Rozpusť tu bolest ve svém srdci tím světlem a láskou, kterou jsi. Bolest už patří minulosti, tak ji tam nech odejít.“

Vnímala jsem svoje světlo uvnitř, jak víc a víc září a rozpouští a prosvětluje tu bolest v mém srdci. Už byla menší a menší, až docela zmizela. Srdce mi opět zaplavil hřejivý pocit.

„Teď je to v pořádku“ – pochválil mě můj průvodce.

„A jak mám pomoci jemu?“ Zvedla jsem oči k obličeji Měsíčního prince a zahlédla jeho úsměv, který se právě šířil a rozléval po jeho tváři.

„Zeptej se svého srdce, co by teď udělalo a pak poslechni jeho radu.“

Ještě než dořekl, už jsem se bránila – „Ale to přece nejde, to nemůžu udělat.“

„Proč ne?“

„No prostě to nejde. Víš, jak bych vypadala?“

„Aha? Jak bys vypadala?“

„No…..“

„Kdo ti teď radí – srdce nebo hlava?“

„Víš, je to pro mě těžké…“

„Vím. Ale ty to dokážeš zvládnout. Tvoje srdce ví, co má dělat a co je důležité. A ty najdeš cestu, jak to udělat. Znám tě a věřím ti.“ Díval se mi do očí a já měla pocit, že mi vidí do hloubky duše a čte moje myšlenky i to, co se odehrává v mém srdci. Určitě viděl i ten boj, který právě probíhal mezi mou hlavou a mým srdcem. Až srdce nakonec zvítězilo.

Měsíční princ mě držel za jednu ruku, ještě když jsem tou druhou volnou zaťukala na rozsvícené okno. Ještě jsem slyšela v hlavě jeho hlas – „Počkám na tebe, nespěchej…“

Pak už se okno začalo otevírat a já jsem uviděla mě tak dobře známou a drahou tvář. A pak oči – plné smutku a bolesti, které se vzápětí proměnily v úžas. Rty, které se už, už otevíraly k otázce, jsem něžně přikryla svou dlaní.

A ty rty začaly mou dlaň pokrývat horkými polibky a pak vzhůru celou mou paži a zastavily se až s dlouhým povzdechem na mých rtech. Jeho ruce mě vtáhly dovnitř pokoje a hladily mé tělo, jako by se ho dotýkaly poprvé. Nesmírně jemně a něžně, téměř posvátně. V pohledu našich očí se setkávaly naše Duše. Vnímala jsem tu lásku, kterou jsem dříve neviděla a necítila. Proto jsem kdysi odešla.

Jak jsem mohla dříve být tak nevnímavá? Čím jsem se to vlastně dívala? Teď jsem viděla to moře lásky v jeho očích. A možná se v nich zrcadlila moje láska. Tak jak to vlastně je?

A co na tom teď záleží!!!

Jeho ruce hladily každý kousek mého těla a jejich cestu následovaly jeho rty. A já jsem stejně tak svýma rukama i rty vyznávala lásku svému milovanému… Dávala i přijímala zároveň, bez podmínek, bez očekávání…

Tma už začínala blednout, když jsme usnuli jeden druhému v náručí…

Probudila mě chladivá rosa a ranní zpěv ptáků. Ležela jsem v trávě na zahradě u chaty, asi 100 km od bydliště mého milého.

Byl to všechno jen sen? A přece to všechno bylo tak skutečné. Moje tělo cítilo a vědělo, že se to opravdu stalo. Ale jak? To přece není možné.

Protáhla jsem se a upoutal mě záblesk. Na mé ruce se v měkké záři ranního slunce něco třpytilo. Prsten! Krásný – s rubínem. Ten tam včera nebyl!

Ano, už si začínám vzpomínat. Ten mi navlékl můj milý po našem nočním milování se slovy: „Chtěl jsem ti ho dát už dávno, ještě než jsi odešla. Ale nestačil jsem to udělat…. Prosím, už neodcházej, Lásko.  Zůstaň…“

Takže se mi to nezdálo. Skutečně se to stalo. Ale co teď?

Vzpomněla jsem si na slova Měsíčního prince – Následuj své srdce!

Tak rychle, sbalit pár věcí a jedu…

První ranní vlak mě unáší vstříc Novému životu – v Lásce…

S láskou v srdci Celestýna…

Pro www.vnitrnibohyne.cz napsala Mirka Petrovičová.

Tento příběh může být dále šířen a kopírován pouze z lásky a s láskou, jako inspirace či pohlazení… Děkuji za pochopení:-)):-))

Zdroj: http://www.vnitrnibohyne.cz

Tři síta

K Sokratovi jednou přišel jeden člověk a řekl:

„Ty, poslyš, musím Ti říci něco důležitého o Tvém příteli.”

„Chvilku počkej”, přerušil ho mudrc. „Nechal jsi to, co mi chceš říct, přesít už přes tři síta?”

„Jaká tři síta?”

„Tak dobře poslouchej! První je síto pravdy.

Jsi přesvědčen, že vše, co mi chceš říct, je pravdivé?”

„To ne, jen jsem to slyšel od jiných.”

„Nechal jsi to tedy přesít alespoň přes druhé síto?

Je to síto dobroty.”

Člověk se začervenal studem a odpověděl:

„Musím se přiznat, že ne.”

„A myslel jsi na třetí síto a zeptal jsi se, jestli to bude užitečné, abys mi tohle o mém příteli řekl?”

„Užitečné? – Vlastně ani ne”.

„Vidíš”, dodal mudrc, „jestli to, co mi chceš říci, není ani pravda, ani dobré, ani užitečné, pak si to raději nech pro sebe.”

Zdroj: http://www.volny.cz/harmonia-bohemia/01-sokrates.htm

2012 – Co je myšleno tím, že odchází třetí dimenze?

Nadchází rok 2012, což zvyšuje naléhavost této zprávy, protože nám všem doslova utíká čas. Jednoduše řečeno, myšlení, na které jsme si zvykli a chování, které známe z našeho rozměru, bude pryč. Každý se nyní přesouvá do čtvrté dimenze myšlení, chování, cítění a následně do páté dimenze vědomí a zkušeností.

Nicméně, většina lidí na této planetě na tento posun není připravena. I přesto to může být krásný, a příjemný čas. Stačí pár základních informací o tom, co tato změna přináší a co jsou vlastně ony dimenze. Každý z Vás má tu schopnost rozvíjet své vědomí a pohybovat se směrem k těmto vyšším sférám ladně a radostně.

Pokud nevíte, co jsou dimenze, pak věřte, že nejste sami. Většina z Vás hraje hru s názvem Třetí dimenze, aniž by u sebe měla Knihu pravidel, která vysvětluje, proč tu hru vlastně hrajeme a o co v ní jde. Tento článek poskytuje tyto základní, chybějící pravidla. Vysvětluje, co je třetí, čtvrtá a pátá dimenze a proč je důležité si o nich povídat právě teď.

Pokud pochopíte strukturu těchto dimenzí, můžete se skrze ně pohybovat s lehkostí a plynule procházet tímto posunem. Beze strachu, námahy, napětí a úzkosti, která plyne z Vašich každodenních životů.

Takže, v první řadě si řekněme, co dimenze nejsou:

Nejsou to místa či lokace a nejsou v lineárním uspořádání - 3,4,5,6 – jako na sobě položené palačinky. Třetí, či čtvrtý rozměr, není křeslo, ve kterém sedíte, či zeď stojící před Vámi, ba dokonce Země samotná. Je to forma, která existuje převážně v těchto rozměrech a která ještě bude významnou součástí hry ve 4. Dimenzi až nebude 3. Dimenze v nabídce.

Obecně platí, že rozměry jsou stavy vědomí, které jsou k dispozici každému, kdo vibruje ve frekvenci k oné příslušné dimenzi patřící

Co je třetí dimenze?

Třetí dimenze (3D) je pole pevných přesvědčení, s více či méně soudržnými soubory pravidel a omezení. Většina z nás hraje tuto hru po mnoho životů a tak máme tendenci si myslet, že je to jediná hra k dispozici. Nic však není dále od pravdy. Jedna z omezujících myšlenek 3D je také myšlenka, že naše životy se pohybují v přímce lineárního času.

Lineární čas je volitelná víra a struktura, která nám umožňuje zažít zkušenost “minulost a budoucnost”…a pak umíráme. Protože tato víra je výchozí předpoklad pro masové 3D vědomí, události nám zdánlivě potvrzují, že to tak skutečně je. Většina z nás si stále myslí a jedná tak, jako by to byla pravda.

Ale nyní se všichni probouzíme z této iluzorní víry. Stále více lidí si uvědomuje, že čas ve 3D je vlastně kruh. Struktura času ve 3. dimenzi je poměrně specifická, navíc zkušenost času každého z nás je zcela odlišná, jak se pohybujeme do vyšších dimenzí.

Všechno ve 3D vědomí, je také velmi podmíněné. Koncepce, kupříkladu, bezpodmínečné lásky, ve 3D neexistuje. Pokud zažíváte bezpodmínečnou lásku, či cítíte vnitřní mír ke všemu a všem, tak jste se na poli vědomí přestěhovali do 4D.

Jak vidíte v pozemské zkušenosti, nyní máme přístup k oběma dimenzím, ale většina z nás se nedokáže vymanit ze zvyků 3D přemýšlení a cítění. Třetí dimenze taktéž nenabízí možnost volby. Nevybíráme si naše pocity, myšlenky a činy ( to jsou dovednosti 4. a 5. Dimenze). Namísto toho reagujeme v naší nevědomé víře a trénujeme se na lidech a situacích, které se objevují v našem prostoru.

Dualita poskytuje další složitou konstrukci našeho 3D zážitku. Od pádu Atlantidy jsme se stali velmi bojácnými a v tomto strachu jsme se naučili definovat dobro a zlo, co je správné a špatné. Kromě toho, vnímáme naše zážitky převážně levou hemisférou mozku, domovem racionálního myšlení, a z tohoto důvodu využíváme jen 5 – 10 % mozkové kapacity, ke hraní oné hry. Většina z nás si uvědomuje, že zbytek mozku musí také něco dělat, ale přitom nemáme ponětí, co dělá a jak funguje.

Co ve skutečnosti nabízí tento zbytek mozku, je fungování ve vyšších dimenzích.

Pravě v tuto dobu jsme dosáhli na potenciál i veškeré potřebné vybavení, ale naše návyky myšlení a cítění nás provázejí příliš dlouho a tak omezují současné prožitky. Naše racionální mysl ví, co ví – a neví, co neví. Zvyšující se světelné energie, energie a frekvence posunu, přeprogramovávají naše mozky, díky čemuž máme přístup k mnohem širším informacím a možnostem, než jsou k dispozici ve třetí dimenzi. Připravují nás na 4D a 5D zkušenosti, i když jsou dost omezovány tvrdými pravidly 3D.

Co je čtvrtá Dimenze?

Pravidla “4. dimenze vědomí“ poskytují větší nabídku klidu, možností a schopností, než struktura 3. Dimenze.

Čas ve 4D je vždy současnost. Důraz je vždy kladen pouze na tuto chvíli, která se právě odehrává. Jen tuto chvíli , co se děje právě teď. Naše těla znají pouze přítomnost, nevědí nic o včerejšku, či zítřku. Jako vědomé bytosti v naší přirozenosti, náležící však již k 4. Dimenzi , již fungujeme v „Teď přítomnosti“. Pokud se zaměříme vědomě na tuto přítomnost, stane se tato volba opět naší možností. Můžeme pozorovat veškeré události s nadhledem, jen jako informační zkušenost, abychom dokázali zvážit, kam směřovat.

Koncepce, známá jako paradox, je k dispozici i ve čtvrtém rozměru vědomí. Paradox jednoduše znamená, že to, co platilo před chvílí, nemůže být pravda v tuto chvíli. A to, co bylo před chvíli falešné, nemusí být teď nesprávné. Namísto aplikování pevných, již existujících definicí k jakékoliv zkušenosti, vybíráme si naši upřednostňovanou verzi a vibraci v každém okamžiku. A tak se pohybujeme do 4D vědomí, s možností výběru a odpovědností, se schopností měnit pravidla hry, se štěstím a pohodou k dispozici. Zajímavé však je, že 4D vědomí nebude dlouhodobou zastávkou na naší cestě.

4. dimenze slouží jako základní, ale krátkodobý stav, ze kterého se přestěhujeme do vědomí 5D, což je cíl pro Zemi a všechny její obyvatele. Archandělé sami řekli, že posun do 5D nebude delší, než do roku 2015.

Ale I když je 5D naším cílem, jsou zkušenosti z dimenze čtvrté nezbytné. Nemůžeme tam vstoupit přímo. Veškeré naše duševní a emoční zátěže musí zůstat před branami 4D a do 5D můžeme vstoupit tehdy, až se stanou naše myšlenky ve 4D suverénními a čistými.

Co je pátá dimenze?

Čas v 5D je okamžitý, což znamená, že vše (všechny možnosti) se vyskytuje na stejném místě ve stejném okamžiku. V praxi to znamená, že vše, na co se v danou chvíli soustředíte, se před vámi okamžitě objeví a stejně tak dostanete okamžité odpovědi na své otázky. Zeptejte se a budete dostávat.

V 5D nemusíte nikam chodit pro odpovědi ani zkušenosti. Vše k Vám přichází snadno a bez námahy, na základě zaměření se na určitou věc a vibraci. Když jste ve vibraci 5D, netvoříte stejným způsobem, jako v předchozích dvou dimenzích. Používáte zvuk, barvy a geometrické tvary k tvoření. Také vědomě pracujete se Stvořitelem a všemi bytostmi Světla.

V takto pozvednutém vědomí hraje racionální mysl minimální roli. Navrací se zpět ke svému malému, specifickému úkolu, čímž je blaho fyzické těla. Ale předtím, než se můžeme přesunout do našich 5D domovů, musíme nejprve ovládnout naše energie a myšlenky ve 4D. To je cíl velkého posunu vědomí, který se uskuteční v roce 2012.

Nástroje 4D přítomnosti

Jak jsem již zmínil, 4D je „teď“ v současné chvíli. Ale současnost má aktuálně 4 různé úrovně.

V roce 2010 jsme všichni vstoupili do třetí úrovně. V roce 2012 vstoupíme do poslední. V těchto úrovních si například pomyslíte, že chcete jablko a ono se Vám najednou objeví v rukou. Když tohle říkám, jsou lidé nadšení. Ano, je to vzrušující. Ale….je zde ale.

Drtivá většina lidí ještě stále není připraveno býti mistry v jejich myšlení, cítění a jednání. Ale není jiná možnost. Je nezbytně nutné zvládnout dovednosti 4D a 5D vědomí. Jedním z důvodů, proč byla vytvořena třetí dimenze, bylo poskytnutí jakéhosi cvičiště, kde může každý z nás trénovat a zdokonalovat vibraci myšlenek a pocitů. K dosažení tohoto cíle máme však v této dimenzi vymezený čas. Místo okamžité manifestace existuje prostor mezi myšlenkou a zhmotněním této myšlenky. Z velké části jsme velmi nedbalí v této prodlevě. Místo toho, abychom se dále soustředili na to, co chceme, cítíme pouze frustraci, hněv, zlobu, nudu, strach, úzkost a vinu, jednoduše všechny druhy nižších myšlenek a pocitů, čímž zabraňujeme skutečné realizaci našeho přání.

Ale pro toto už není více místo. Lineární čas se hroutí do jednoho bodu současné chvíle. Máme čím dál menší možnosti tréninku a jsme připravováni na vyšší vědomí, což je u mnoha lidí problém. Naštěstí existuje mnoho jednoduchých nástrojů, které Vám pomohou zvládnout každodenní situace a být připraveni tvořit v současném okamžiku.

Tyto jednoduché nástroje jsou k dispozici každému a zdarma na našich webových stránkách http://www.masteringalchemy.com/ , ale uvedu některé z nich jen pro příklad.

Dovolte, aby Posun vyčistil Vaše podvědomí, myšlenky a pocity. Jednoduše řečeno, posun využívá vlnu světelných frekvencí, aby odstranila to, čím nejsme a naopak to nahradila myšlenkami, díky kterým si vzpomeneme na náš původ. Energie Posunu si je vědoma, kam všude jsme poschovávali tyto nízké vibrace a svým světlem je dokáže pročistit.

Nicméně, jakmile budou tyto nižší myšlenky pročištěny, přejdou ve stavu zmatku do Vašeho podvědomí a jako magnet budou přitahovat obdobné lidi a situace. Pak bude záležet opět na Vás, jak si s těmito energiemi poradíte. Pokud budete jednoduše a s odstupem pozorovat, co se děje, dostanou se tyto energie opět do vašeho vědomí a budete je moci ovládat aniž byste si pamatovali, co se dělo předtím. Pokud se však necháte chytit do těchto chaotických myšlenek, pokud budete stále trvat na pocitech viny či strachu a nadále prohlašovat, že nejste OK, nebo že nic není OK, nebudou tyto energie ve Vašem prostou vyčištěny a jakmile bude Posun gradovat, bude pro Vás stále těžší a těžší se přizpůsobit. Pamatujte si, že většina z toho, co k Vám přichází, není Vaše, nepatří Vám to. Mějte na paměti, že vše přichází, aby to mohlo být pročištěno…navždy. Několikrát se zhluboka nadechněte, udělejte si procházku, poslouchejte muziku, ale neustále se zaměřujte na jakýkoliv bod vyšší vibrace.

Nižší a vyšší čtvrtá dimenze

Toto rozdělení berte prosím jen jako zjednodušený pohled pro vysvětlení, jelikož technicky toto tvrzení není pravdivé.

Stále budou existovat domy, auta i stromy. Ale strach, soudy, pocity viny, rozdělení na dobré a špatné zmizí. Všechny tyto husté energie, které jsou to jediné, co nám brání v postupu do vyšších dimenzí, budou jednoduše vymazány z našeho prostoru. Náhle budete moci sebe naleznout na nižší úrovni čtvrté dimenze, označovaná jako astrální svět či svět snů, kde se shromaždují veškeré myšlenky, které pocházejí z 3. Dimenze.

Vidíte, že myšlenky jen tak nezmizí, I když si myslíme opak. Žijí v “nižší” úrovni čtvrté dimenze se specifickou strukturou, váhou a emočním nábojem a seskupují se s myšlenkami obdobného charakteru. Některé myšlenky – jako je znásilnění, nadvláda, otroctví, války, nenávist – dodávají pocit těžkých a temných energií. Naopak myšlenky jako třeba na motýly, děti hrající si v parku, kvetoucí květiny, či krásný slunný den, dodávají lehkost, uvolnění a svobodu. Ale abychom dokázali plně prožít tyto vibrace a energie, musíme vystoupit z 3D vědomí a přesunout se v přítomném čase do vyšší, čtvrté dimenze.

Ano, můžete říct:,,Já předci vím, co je krása!” Ano, víte, jelikož nyní žijeme v obou, tedy třetí i čtvrté dimenzi, najednou. Ale zeptejte se sami sebe, jak dlouho si tuto krásu dokážete udržet v myšlenkách?

Jistě jste si všimli, že je těžké zbavit se myšlenek, jako že nejsem dost dobrá/ý, či, ostatní mě nemají rádi, nebo že nelze v něčem uspět. Stále přetrvávají v našem světě. Proč? Protože myšlenky mají obdobné chování, jako elektromagnet a stahují k sobě nízké energie, které se v nás usazují. Na druhou stranu, myšlenky na lásku, krásu, laskavost, mají nízký elektrický náboj, který je naopak expanzivní.

Začnete chápat, proč je důležité uvědomit si, že myšlenky si žijí svým životem a nezanikají po vypuštění z naší hlavy. Naštěstí, druhá vlna vzestupu nám pomůže tyto věci usnadnit. Opustíme nízké a stahující energie a světlo nás posílí při našich krocích do vyššího stupně čtvrté dimenze. Začínáme žít v souladu s naším srdcem, díky čemuž se nám zvyšují vibrace a v tomto důsledku jsme si schopni déle udržet tyto vysokovibrační myšlenky.

Každý z nás je na 100% již v přeměnném procesu a slaďujeme se svým srdcem, což probíhá tím nejpřirozenějším způsobem, jak to jen jde u každého z Vás. Začínáte přehlížet veškerá omezení a měníte svoje vzorce myšlení. Začínáte si sami vybírat, jak se budete cítit. Nevidíte již žádné důvody, proč se cítit špatně. Cítíte, že příroda nejlépe ví, jak Vám pomoct a tak se postupně necháváte vést jejími energiemi. Víte, že volba je na Vás.

Jak se Posun blíží a čas se zrychluje, hroutí se systémy a vše je v přítomném okamžiku ještě stále si můžete vybírat z pocitů třetí dimenze, avšak mějte na paměti, že Vás jen brzdí a oddalují pocity radosti a štěstí. Jinými slovy, je ve vašem nejlepším zájmu cvičit a integrovat do své mysli možnost si vybrat v každém okamžiku života. Vše je jen na Vás.

Ještě doteď máte kdesi v hlavě místo, kde se shromáždily myšlenky vašich rodičů, učitelů a přátel, kteří Vám vždy říkali, co je nejlepší, co je dobré a co je špatné. A tyto myšlenky se z tohoto místa uvolňují a zabraňují Vám přemýšlet za sebe, brání Vám být sami sebou. Nyní nastal čas opět nalézt toto místo, pročistit ho a zaujmout jeho vlastnictví. Odstraňte myšlenky, které Vám říkají, že to nejde, že to není možné a že nic takového nemusíte dělat. Všechno lze, pokud si vzpomenete, kým ve skutečnosti jste. A až si toto uvědomíte, plně vstoupíte do “nižší” části čtvrté dimenze, odkud budete zase moci odstranit nízké vibrace myšlenek, které jste nastřádali během života.

Začněte tím, že si budete hrát s vibracemi toho, čemu říkám Živá slova. Archandělé velice pečlivě vybrali tato slova – slova jako jistě, schopně, velice, současnost, vlídnost a štěstí. Vložte pozornost do těchto slov a vnímejte jejich vibrace. Cvičte a trénujte, abyste mohli jiná slova vyřadit ze svého prostoru. Zkuste si třeba jedno hezké slovo vybrat sami a žijte ho po celý den.

Máte-li praxi ve vědomém výběru svých myšlenek a pocitů v době, kdy to není nezbytně nutné, budete mít veliký náskok v době, kdy to nutné bude.

Začněte nenásilně a s elegancí klást důraz na „Vás“ samé a váš pohodlný přirozený stav, jenž je Vaší vstupenkou do vyšší 4. dimenze. Nelze jen tak nečinně přihlížet a čekat, jak to všechno dopadne.

Zvýšené hladiny elektromagnetického světla z vyšších dimenzí nyní proudí každým z nás. Mnoho lidí ve třetí dimenzi není schopno zvládnout tyto energie a mají tendenci vystupovat ze svých těl. Bude jich přibývat, jak se přibližuje veliký Posun. Každý směřuje domů do páté dimenze, ale ne všichni ve stejný čas a se stejnou slávou a grácií.

Žehnám Vaší cestě.

Jim Self je autor, jenž přednáší a vyučuje nástrojům ke zvládnutí vlastního mistrovství. Spolupracuje s archanděly, vzestoupenými mistry a učiteli Světla.

Zdroj: Demiurg.cz

Matthew: sdělení na únor 2012 (3)

25.Další časté téma otázek může být shrnuto takto, jak to napsal jeden čtenář: „Co se stane v novém systému s mými penězi?“ Až bude nastolen globální měnový systém založený na cenných kovech, poctivě vydělané příjmy na bankovních účtech a různé investice nebudou nepříznivě ovlivněny. Avšak i když před změnou budou rozsáhle zveřejněna vysvětlení, pravděpodobně vznikne krátké období zmatku, do doby, než veškeré obchodní aktivity budou v novém systému hladce fungovat.

26.Jediní lidé, kteří budou ostře postiženi, jsou ti na vrcholných pozicích Illuminátů, ti, kteří nashromáždili nepředstavitelně rozsáhlé majetky nezákonnými, nemorálními či tyranskými prostředky. Jejich majetky – v dolarových hodnotách vašich „multikvadriliónů“ – zahrnují banky a další instituce půjčující peníze; skryté zásoby zlata, stříbra, platiny a drahokamů; multinacionální korporace; půdu a přírodní zdroje; jejich průmysl ilegálních drog; umělecké poklady, zejména v útrobách Vatikánu. Finance z tohoto profit vytvářejícího majetků a zlato, které nahromadili, bude dáno zpět do oběhu a rozděleno tak, aby odstranilo celosvětové zbídačení. Drogy budou zničeny a umělecké poklady, které byly ukradeny nebo jinak neeticky nashromážděny, budou uloženy do národních muzeí a galerií.

27.Nyní k otázkám, které nejsou v kolektivním vědomí tak běžné, ale naše odpovědi vás mohou zajímat.

28.Vaši vědci nemohou přesně změřit posun zemské osy, protože nevědí, že je to přirozený důsledek jejího orbitálního vzorce, který byl během minulých sedmdesáti let posílen masívním přílivem světla ze vzdálených zdrojů. Protože nevědí, že planeta je v kursu vzestupu, jsou zmateni tím, co pozorují – přírodní jevy, které pokládají za anomální, a „nová“ astrální tělesa, objevující se ve vašem solárním systému nebo za ním. Nevědí, že jejich výpočty ve světelných rocích jsou zbytečné, protože to, co pokládají za „vzdálenost“, jsou ve skutečnosti různé energetické roviny. Mezi jejich věděním a univerzální pravdou jsou takové rozdíly, že mnozí z vaší vědecké komunity budou pokládat přijetí pravd, které budou odhaleny, za velké ohrožení.

29.Ano, použití pistole nebo jiného typu zbraně jako opatření k záchraně života pro sebe či někoho jiného „je přijatelné“. Zranit či zabít někoho v takových situacích může být ustanovením ve smlouvách duší, které naplňuje jejich prožívání ve třetí hustotě a dosahuje vyrovnání pro všechny zúčastněné.

30.Jaký je sex v 5. hustotě? Odpověď záleží na to, zda život probíhá ve fyzické civilizaci nebo duchovní říši, a i když tato dvě místa pobytu budou dále definována, jednotný popis neexistuje. Některé fyzické civilizace intelektuálně pokročily do páté dimenze, ale nemají ani cár duchovnosti, a jejich sexuální praktiky jsou stejně brutální jako povahy lidí. Některé civilizace, které duchovně pokročily do páté hustoty či dále, si volí těla nižší hustoty, aby mohly zažívat blízkost sexuálních vztahů a zrození, namísto jiných prostředků reprodukce, jako klonování a záměrně soustředěná myšlenka. Obyvatelé všech duchovních říší, nezávisle na hustotě, nemají reproduktivní orgány, takže sex, jak ho znáte, tam neexistuje. Můžete očekávat, že až Země dosáhne svého cíle v páté hustotě, všechny sexuální vztahy budou plné požehnání, pro oba partnery vzájemně budou znamenat nádherné pocity. Ale jsme rádi, že vás můžeme ujistit, že radost z milování ve čtvrté hustotě bude stát také za to!

31.Pokud je zkušenost astrologů spojena s vizionářskou a duchovní jasností, mohou připravit tabulky přesně založené na změnách pozice země podél její vzestupné dráhy.

32.Podle naší znalosti Boha vám můžeme říci, že je pro něj v pořádku, aby byl nazýván Bůh/Bohyně nebo On/Ona – nebo dalšími jmény používanými v duchovních nebo náboženských souvislostech. Avšak není přesné připisovat názvy bůh a bohyně vládci tohoto vesmíru, protože On je bůh, ne bohyně. Všichni bohové a bohyně, které Stvořitel vybral, aby vládli nad svými jednotlivými vesmíry, jsou v nejvyšším stupni rovnováhy mužských a ženských energií – androgynie – takže jejich podstata zahrnuje atributy jak boha, tak bohyně.

33.Ať už nazýváte nejvyšší bytost tohoto vesmíru jakkoliv, každý z vás jako součást Boha je bůh nebo bohyně, podle pohlaví, které jste si zvolili pro tento život. Mnohem důležitější než vaše fyzická forma je složení vaší duše, která je světlem, stejnou energií jako láska, a nejmocnější silou v kosmu. Když toto víte, pochopíte pravdu toho, co vám často říkáme: Jste mocné bytosti s neomezeným potenciálem!

34.S bezpodmínečnou láskou světelných bytostí z celého tohoto vesmíru vám fandíme, protože jste blízko „cílové pásky“, a pro tuto chvíli se s vámi loučíme.

Zdroj: Orgo-net.blogspot.com

Chválím tě, Země má

Dechberoucí tvorba tvořivé české dvojice Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře se objevila poprvé v úspěšném filmu Kolja (1996).
Za tu dobu rozhodně neztratila tato píseň na svém kouzlu. Je to modlitba k Matce Zemi, abychom ji vnímali a oslavovali. Těm kdo jdou správnou cestou, otevře jejich srdce.

Matthew: sdělení na únor 2012 (2)

14.Jít pro své odpovědi dovnitř a dbát na ně – následovat svou intuici – to je pokrok ve vývoji duše, a rovněž tak je pokrokem oddělit zrno od plev ve svých prioritách. Příprava na vzestup znamená také zbavit se své malichernosti, triviálních zájmů a přiklonit se k duchovním hodnotám v souladu se životem ve čtvrté hustotě.

15.Ještě je jeden aspekt pohybu vpřed se Zemí – ne všechny duše si zvolily učinit tak i fyzicky. Mnozí, kteří naplní zkušenosti třetí hustoty, chtějí opustit planetu před jejím vstupem do Zlatého věku, aby mohli pozorovat toto významné dění „na velkém plátně“ z Nirvány.

15.Vraťme se k „nezvratným důkazům“ pokroku světla. Ty jsou všude kolem vás, ale nemusí být jako takové rozpoznány, protože jsou chápány tak, že si temnota drží své pozice. Například pokračování bojů v Sýrii a v dalších zemích je stále vzrůstající světlo v obyvatelích, které překonalo bývalý strach postavit svým tyranským vůdcům. Jedovaté konflikty uvnitř vlád je rostoucí počet členů ochotných přijmout světlo, kteří chtějí sloužit zájmům občanů, a vypočítaví členové, kteří jsou v bohatých skupin zvláštních zájmů. Ekonomické stability nebylo dosaženo, protože staré zkažené systémy jsou rozebírány v plném rozsahu, aby nové systémy založené na čistotě a spravedlnosti pro všechny mohly být nastoleny s minimálním rušením. Stahování vojsk neznamená oslabení obran zemí a vyzývání ostatních zemí k ozbrojené invazi: jsou to kroky vpřed ke změně mezinárodní mentality od války k míru. I když Země bude uvolňovat zbývající ložiska negativity prostřednictvím zemětřesení, erupcí a bouří, tyto události budou zmirňovat svou prudkost, frekvenci a ničivou sílu, protože technologické možnosti Illuminátů k jejich tvoření se již snížily přibližně na polovinu.

17.Tyto pozitivní perspektivy světových záležitostí jsou skrývány za vysoce medializovanými bombastickými aktivitami na politických a ekonomických scénách po celém světě, s tím, jak dualita třetí hustoty dohrává svou roli. A v některých jedincích ještě silně hoří negativita. Ti, kteří jsou motivováni finančním či teritoriálním prospěchem, chtějí vyvolat válku; ale boj nebude ani zdaleka úspěšný a bude se postupně z místa na místo uklidňovat. Výrazné rozdíly mezi ekonomikami, které „mají“ a „nemají“, jak to dosud převažuje ve většině vašeho světa, se také budou stále více měnit, a uvidíte pády tyranských vůdců, nespravedlivých soudních systémů a nespravedlivého zdanění.

18.Chápeme, že chcete vědět přesně, kdy dojde k jednotlivým událostem. Kdy bude svět svobodný od útlaku a násilí. Kdy bude stabilizována globální ekonomika a kdy bude zlikvidována Federálni rezerva a další zlodějny světových rozměrů. Kdy vyjde najevo pravda o 9/11. Kdy bude všem dostupné jídlo, bydlení, zdravotní péče a vzdělání. A možná i to, kdy přijde naše vesmírná rodina.

19.Milované duše, kdyby tyto odpovědi byly známy, bylo by pro nás velkou radostí sdělit vám je. Můžeme vám říci, že bezpečnost všech je prvořadou starostí probíhajících diskusí o co nejvhodnějším načasování a nejefektivnějších způsobech, jak zavést hluboké pravdy a monumentální reformy. Vzhledem k vytrvalosti Illuminátů v boji se silami světla během několika minulých let jsou činěny v hlavním plánu četné úpravy, s cílem vyloučit ozbrojený odpor a připravit obyvatelstvo psychicky v co největším rozsahu.

20.Kontrola Illuminátů nad vojenskými frakcemi, které mohou způsobit vážné škody vám i přistávajícím posádkám, nebyla ještě úplně potlačena. A většina vaší civilizace ještě není připravena vyrovnat se s dramatickými změnami najednou o nic snadněji, než dychtivě přivítat masu mimozemšťanů, kteří se náhle objeví po celém světě. A přesto se čas krátí a vysoce vyvinuté duše ve vesmíru pracují ve spojení s vašimi osvícenými vůdci na systematickém snižování oblastí odporu a monitorování kolektivní duše, tak aby změny mohly být úspěšně iniciovány s minimálním šokem pro ty, kteří nemají tušení, že váš svět je transformován s pomocí mnoha dalších civilizací.

21.Střetání stále vyšších vibrací podél vzestupné dráhy Země a nízkých vibrací vzniklých illuminátským zneužíváním technologií způsobuje podobné rušení v tělesných elektrických systémech. I když těla ochotná přijímat světlo jsou upgradována na buněčné úrovni, mnozí zažívají období únavy, fyzického nepohodlí, a různé stupně malomyslnosti a krátkodobých ztrát paměti. Tyto efekty jsou dočasné a mohou být poněkud zmírněny, když budete dostatečně spát, pít množství čisté vody, jíst méně, volit si lehčí stravu a mírně cvičit.

22.Tato interakce vysokých a nizkých vibrací také přispívá k tomu, co mnozí vnímáte jako „hučení“. Z vašich pěti základních smyslů je sluch nejčastěji a nejzávažněji napadán. Časté vystavování hluku ze zdrojů jako stroje, boje, stavby, detonace, doly, hlučící davy a chraplavá hudba poškozuje jemný mechanismus slyšení a identifikace zvuků. I když „zvonění v uších“, u některých jedinců je velmi pravděpodobně nemocí zvanou tinnitus, „hučení“ je ve svém rozsahu globální a zmizí, jakmile se buněčná stavba těl stane více krystalickou a emise nízkých vibrací se sníží.

23.Další z vašich otázek je: Když se buňky změní z uhlíkových na krystalické, změní to čakry? Ano, jistě! Když byla v dávných dobách změněna DNA, zasáhlo to čakry, a jejich obnova je součástí buněčných změn. I když si možná myslíte, že mysl, kosti, orgány a tak dále jsou oddělené, protože mají různé funkce, každá jednotlivá buňka neustále spolupracuje se všemi ostatními buňkami, a změna v každé z nich, ať prospěšná či ničivá, zasahuje celý systém. A tak, když se buňky v jedincích ochotných přijmout světlo mění z uhlíkových na krystalové, je upgradována citlivost a množství čaker.

24.Obvykle ti, kteří uznávají existenci čaker, hovoří o sedmi čakrách. S pokrokem duchovního vývoje se však otevřou i další oblasti, a těla vysoce vyvinutých duší jsou magnety světla, mají mnoho bodů pro jeho vstup. Naopak čakry jedinců s dlouhodobým sklonem k temnotě se mohou úplně uzavřít, protože vědomí atrofuje v důsledku nepoužívání.

Zdroj: Orgo-net.blogspot.com

Matthew: sdělení na únor 2012 (1)

Obsah:

Účinky negativního myšlení. Rozptylování strachu. Důkazy pokroku světla. Důvody pro odklad zahájení důležitých reforem. Příčina globálního hučivého zvuku. Čakry. Nový peněžní systém. Věda versus univerzální realita. Sex v páté dimenzi. Bohové a bohyně.

1.S láskyplnými pozdravy od všech duší v této stanici je zde Matthew. Zatímco mnozí pracovníci světla s důvěrou očekávají, že se začnou uskutečňovat kroky přechodu ke Zlatému věku Země, někteří čekají, až nevyvratitelné důkazy ospravedlní plnou důvěru ve zprávy bytostí světla. A protože velká většina vaší populace vůbec nemá tušení, že tento rok skončí na prahu slavné nové éry míru, spolupráce a žití v harmonii s přírodou, jsou obavy při každém zachřestění zbraní, při strohé ekonomické analýze, novém zákonu nebo politice, která narušuje svobody.

2.Na počátku vzestupu Země asi před 70 lety byla v kolektivním vědomí bezuzdná negativita. Když jednotlivci začali reagovat na světlo, vyzařované k planetě mocnými daleko vzdálenými civilizacemi, kolektivní vědomí se začalo stáčet k pozitivitě, a asi před deseti lety vašeho pozemského času světlo dosáhlo potřebného množství, které zajistilo přechod planety ke čtvrté hustotě bez odbočení či odkladu. Od té doby intenzita světla dále narůstá a stále více jednotlivců otvírá svá srdce a mysli a to odpovídajícím způsobem zvedá kolektivní vědomí. Negativita ztratila své základy a pozitivita se stala široce převládající.

3.I přesto neexistuje žádná imunita vůči negativnímu myšlení – a strach je toho všeho základem!!! a když jsou tyto myšlenky základem něčí energie, jsou jako vždy mocné při projevování nepříznivých osobních situací. Čtenář, který napsal, že strach nemůže být vědomě kontrolován, učinil srovnání: „Je to jako říkat, abychom nedovolili své krvi téct.“ My to trochu obracíme a říkáme: „Nechme pozitivní myšlenky téci tak přirozeně jako svou krev.“

4.Myšlenky předcházejí před emocemi, a je nekonečnou chybou, že to není uznáváno, protože myšlenka o situaci a reakce na ni se zdají probíhat současně. Když pojmete situaci jako strašnou, okamžitě tato myšlenka vyvolá přirozenou reakci – pocity strachu. Protože myšlenka se stáčí do starostí o možný vývoj situace, pocity strachu, které následují, sbírají sílu.

5.Univerzální zákon přitažlivosti, který neumí rozlišit, co chcete – zda něco pozitivního nebo negativního – od toho, co nechcete – něco negativního – pracuje neustále, aby poskytl energii na vše, na co ji soustředíte. Když se soustředíte na strachuplnlý aspekt situace, řekněme nedostatek peněz, na což se soustřeďují mnozí – vesmír vám může poskytnout pouze situace, v nichž pokračuje tento nedostatek, protože nemá schopnost uvažovat, aby pochopil, že to, co chcete, je dost peněz, a ne jejich nedostatek. Vy máte moc změnit své myšlenky! Když si budete myslet Mám peníze na všechno a cítit vděčnost, začne univerzální proudění, které to obstará.

6.Strach také vyvstává v situacích, nad nimiž nemáte kontrolu, jako dlouhodobé účinky jaderné radiace, chemtrails, vakcíny a ochuzený uran. Proto jsme vám řekli v předchozích zprávách, že obavy o toto jsou zbytečné, protože jejich škodlivé účinky, které existují pouze na nízkých vibračních úrovních, budou odstraněny společně se vším, co má nízké vibrace a nemůže existovat ve vysokých vibracích čtvrté hustoty. Všichni lidé, kteří doprovodí Zemi do čtvrté hustoty, budou uzdraveni z následků těchto toxinů a z jakýchkoli dalších nemocí a postižení, která mají.

7.Také jsme se již vyjádřili k různým situacím nebo stavům, třeba osivo, které dává jen jednu úrodu, znečištění všeho druhu, geneticky změněné potraviny, destruktivní technologie, svobodu omezující opatření, korporátní korupce, detenční tábory a další věci založené na temných úmyslech – nic z toho nebude součástí života ve čtvrté hustotě. Nic odvozeného od temnoty nemůže existovat ve vysokých vibracích této hustoty!

8.Mezi další snahy rozptýlit strach patří naše ujištění, že nebude žádná nukleární válka, žádný terorismus jako 9/11, žádné pandemie, žádné nebeské těleso nenarazí do Země, a ani se nenaplní hrůzné předpovědi o kataklysmických změnách, které by učinily Zemi neobyvatelnou.

9.A nejdůležitější věc je, že jsme opakovaně prohlásili, že pro vývoj do vyšších hustot je předpokladem rovnováha, a strach je vážnou překážkou v dosažení rovnováhy.

10.V lásce ke všem duším na Zemi i k samotné Gaie, duši, která na sebe vzala planetární tělo a miluje všechny své obyvatele – máme povolení poskytnout povzbuzující informace a vedení, ale nemůžeme ani nechceme zasahovat žádným způsobem do svobodné vůle jedinců, aby si mohli zvolit či cítit, co chtějí. Avšak můžeme nabádat každého, aby se v jakékoliv situaci nepoddával strachu, ať je přítomná nebo předpovídaná. Nejen že strach mám moc oddálit vývoj duše a vytvořit nepříznivé osobní okolnosti, je to i bolestný pocit. O co hodnotnější, rozumnější a radostnější je žít beze strachu!

11.Kéž by vše, co vám říkáme, bylo zbytečné, protože nikdo z vás se nebude obávat množství nadcházejících odhalení. To by bylo idealistické, nikoliv realistické. I pracovníci světla, kteří předpřipravují příchod Zlatého věku, příležitostně upadnou do strachu o to či ono; rozsáhlá skupina těchto opor má sklon k obavným myšlenkám a také ke skepticismu; a strach je nejpravděpodobnější reakcí – z vašeho úhlu pohledu, a projeví se určitě u velkého počtu lidí, kteří vězí v myšlení třetí hustoty.

12.Když zůstanete pevně ve světle, udržíte strach na uzdě a tím budete vyzařovat jistotu, naděšní a důvěru pro všechny kolem vás. Pouhá vaše energie uklidní úzkosti ostatních ohledně toho, co vychází najevo a kam to vede, a vy podle vnímavosti jednotlivců poskytnete své znalosti o blížícím se světě míru, lásky a jednoty ducha.

13.Zde je dobré místo k odpovědi na otázku: Jak můžeme vědět, že se pohybujeme vpřed spolu se Zemí? Víte to intuitivně. Avšak pokud sebepochybování brání v tom, aby vaše vrozená znalost dosáhla vědomí, udělejte poctivé sebehodnocení. Postoje a chování jako je žárlivost, lakota, nečestnost, arogance, odpor, zahořklost, hněv, apatie a sobectví vydávají nizé vibrace, které drží člověka zakotveného ve třetí hustotě. Pokud zjistíte tendenci k některé ze jmenovaných vlastností, obraťte své pocity a činy do vysokých vibrací – štědrost, ochota pomoci, odpuštění, skromnost, pravda, upřímnost, trpělivost, soucit a vděčnost. Může to znít složitěji než to skutečně je, takže vám řekneme, že když otázka o postupu se Zemí byla položena Bohu, odpověděl: „Je to prosté, stačí BÝT LASKAVÝ.“

Zdroj: Orgo-net.blogspot.com

Co znamená (nejen) pro ženu dotek

Dotek pro ztišení, klid, odpočinek, obnovení, dotek proti strachu, obavám, pro posílení… 

Dotek není jen fyzické pohlazení, povzbuzení, ochrana a jistota, dotek může být i verbální, vyslovený obdiv, vyjádřená poklona, sdělená pochvala, to vše i víc je dotek, který každodenně potřebuje každý z nás, a ač si možná namlouváme, že to bez něj zvládneme a vše dokážeme, tak z vlastní zkušenosti mohu říct, ano, ale jen malou chvíli. 

Dotek může být slůvko od maminky, dotek může být rada od kamarádky, dotek ten nejžádanější a nejpřirozenější může a je dotek ruky, která nás pohladí, když to nečekáme, nebo právě očekáváme a je to čin, který snad slovy těžce vyjádříme. 

Dotek se cítí, prožívá, žije. V té chvíli je zapomenuto na starosti, bolesti, křivdy, na potíže, problémy i nesmyslné předsudky. 

V tu chvíli tajete jako sníh, jste schopni stromy kácet a víte, že dokážete úplně vše, že se už nebojíte, strach najednou odešel a vy máte tolik síly, že jí můžete rozdávat. Jen jediný dotek a vaše mysl, vaše tělo dostane tolik síly, že se nedá ničím změřit. Taková je síla doteku. 

Doteky jsou jako pilíře staveb, doteky jsou mosty k dalším cestám, doteky jsou ničím nenahraditelnou energií, která se vlévá do těla asi rychlostí rozbouřeného moře nebo rychlostí blesku, nezměřitelný tlak, který umí vytvořit v každém z nás jen jeden, jediný, dotek lásky. 

Tak přirozená potřeba a tolik málo dávána i přijímána, proč? Zapomněli jsme na to? Není snad dost času? Stydíme se za to? 

Kdo jej potřebuje, děti, ženy, muži? Všichni, dočista všichni. 

Dotek – že by luxus dnešní doby, který si nemůžeme dovolit? 

Ano, luxus, který si může dovolit úplně každý z nás, není většího bohatství, neexistuje nic, co by dotek nahradilo, co by ho vytlačilo, odstranilo, odsunulo do pozadí a přesto je někde daleko za devatero horami a řekami a my stále hledáme a hledáme a nenacházíme…. 

Ano, hledáme dotek, doteky, úsměvy, polibky…. a další projevy přirozené potřeby každého z nás – lásky. 

Ano, četla jsem různé knihy, články, kde dostáváme rady, kde se dočteme moudra minulosti, která nám slouží i dnes, dozvídáme se, jak se máme mít rádi, jak o sebe pečovat, co je to sebeláska aj, ale k čemu nám to vše vlastně bude a je, když sami nebudeme moci dát, dávat a zároveň i přijímat, k čemu by nám bylo se milovat a být tady sami, k čemu by pak byla stvořena žena a k čemu muž. 

Jsme stvořeni pro lásku, k jejímu přijímání a dávání, dotekem v jakékoli podobě, až toto začneme chápat, začneme i tak žít, bude tu teplo, bude tu láska, bude ráj na zemi. 

Iva L.

MAMI, PŮJČÍŠ MI 50 KORUN?

Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.

SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
MÁMA: "Jistě, na copak?"


SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?
MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?", odpověděla žena nazlobeně.

SYN: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?"
MÁMA: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun na hodinu."

SYN: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
SYN: "Mami, můžu si půjčit 50 korun?"
Matka byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost."


Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře.

Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze?
Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal. Žena  přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.

"Už spíš, synku?" Zeptala se.
"Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec.

"Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena.
"Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě  všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."
Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal. Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných  bankovek. Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv.

Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
"Na co potřebuješ tolik peněz?", zabručela matka.
"Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec.
"Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď  zítra dřív. Mohli bychom spolu večeřet."
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění...

Nenechme si čas protéct mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na  kterých nám opravdu záleží, které máme v  srdci.
Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během krátkého času. Ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života...

Každý je tu sám za sebe

Ano, sami jsme sem přišli a sami jednou odcházet budeme. Na naší cestě domů nás však nebude doprovázet nic z hmotného světa, neponeseme si sebou tituly, domy, ani s sebou nevezmeme své milované. Na naší cestě domů nás bude provázet jen množsví lásky a dobra, které jsem žili, nabízeli a prožívali, nic víc a nic míň.

Už se starém Egyptě se čistota duše vážila na vahách bílým peříčkem.

(Bohyně Maat je bohyní poctivosti, celistvosti, příslibů, pravdy a spra­vedlnosti. Jejím symbolem je pírko, které používá na váze spra­vedlnosti k vážení tíhy viny nebo lži v srdci duše právě zesnu­lého.)

A v čem tkví tato čistota? Každý z nás je zodpovědný za čistotu svých myšlenek, slov i skutků, každý je zodpovědný sám za sebe jak žije a co prožívá, každý má svou cestu. I v tom tkví čistota našich úmyslů - a to nechat každého jít svou vlastní cestou, ke svým cílům. Nikoho neovlivňovat, neměnit, nehodnotit - to co žije, je jeho volba, jeho cesta, my jen můžeme být láskyplnou bytostí, která dává svobodu sobě, ale také druhým, neboť vše, co jsme kdysi zaseli - sklízíme a co teď zaséváme, jednou sami sklidíme. Pokud tedy mícháme sebe do záležitostí jiných, ovlivňujeme a hodnotíme jejich cesty a život sami sebe zaplétáme a pokud hodnotíme, kritizujeme, sami to jednou na sobě poznáme, neboť každou vyslanou myšlenku, slovo i skutek sklidíme.

Často slyšíme slovo světlo, láska, ale žijeme podle toho? Ne ostatní, ale my sami!

Žijeme opravdovou bezpodmínečnou lásku? Ta nehodnotí, nekritizuje, neradí, ta miluje bezpodmínečně a dává druhým svobodu. A cesta světla? To je cesta čistoty, pravdy, svobody. Ale hlavně úcty, vděčnosti a pokory. 

Je jednoduché vše číst, slyšet na seminářích, ale nejtěžší je to proměnit v plnohodnotné žití a opravdově to prožívat. Mnohdy je pro nás jednodušší chyby vidět na jiných, jak se rozhodli, co udělali, proč žijí tak a ne onak, viníme druhé, druhé chceme měnit, ale sami u sebe chyby nevidíme. 

Razítkem pravého žití opravdové lásky a čistoty úmyslů v životě je obyčejný radostný život, vděčnost za vše, co máme, prožívání přítomného okamžiku. Přijímání všeho, co se nám děje a všech lidí bezpodmínečně takových jací jsou, nikdo není lepší ani horší, vše je jak má být. Vše je dokonalé v čistotě, jednotě a souznění, pokud opustíme mylné myšlenky, slova hodnocení a špatné skutky, které nepřispívají k našemu vývoji. 

Nemůžeme ani my žít podle jiných, žijeme sami za sebe, je to náš život, ne život, který nám plánují rodiče, naši známí, kamarádi, spolupracovníci, jejich život je jejich osobní cesta a ten náš je naše, každý jdeme ke svému poznání, ke svým prožitkům, každý jdeme svou cestou, svým tempem a máme na to právo svobodné vůle! 

Ale i ustát si sám sebe na své cestě je někdy těžkým úkolem pro nás samé. Nenechat se ze svého středu vychýlit. Dopřejme ji tedy sobě i ostatním, žijme láskyplně, radostně, a pokorně, buďme upřimní. A udržujme KRB SVÝCH MYŠLENEK ČISTÝM, NEBOŤ VŠE CO ZASEJEME JEDNOU MY, NAŠE DĚTI A CELÁ PLANETA ZEMĚ SKLIDÍME! 

Každý z nás přišel na Zemi splnit určitou "úlohu". Nemusíme si toho být vědomi, ale je to semínko zasazené hluboko v našich srdcích, které rozkvete až ve správný čas. Často náš úkol není jen jedna určitá věc, ale tisíce různých zážitků rozprostřených napříč našimi životy. Mohou to také být mnohostranné úkoly, které se týkají různých oblastí našich životů. Možná je váš úkol být malířem, učitelem, ale vždy jste milovali psaní básní a snili o tom, že se oženíte, vdáte a budete mít jednou děti. Tohle všechno mohou být důvody, proč jste tady na Zemi. Žádný není důležitější než ty ostatní, všechny dohromady jsou nitkami, které tvoří pečlivě upletenou, barevnou mozaiku vašeho života. Vše jste si sami naplánovali a svými předchozími skutky připravili, teď nezbývá jen to přijmout vše a se vším. Je to vaše! 

Nejdůležitější věc, kterou můžete dělat, je prostě žít, stýkat se s lidmi, se kterými si máte co říct a nebát se tolik o to, co "máte" dělat tady na Planetě. Uvědomte si, že už to vlastně víte, i když si toho nejste vědomi. Mějte víru v to, že budete vedeni správným směrem po celou dobu. Mezitím jednoduše naslouchejte svému srdci. Tam máte vloženou tu Pravou moudrost! 

Dělejte věci, které Vás těší, radujte se, žijte, prožívejte! Je to Dar! Jděte tam, kam Vás to táhne, čtěte knihy o věcech, které vás zajímají. Pokud cítíte touhu vydat se nějakou cestou, pak se jí určitě vydejte. Vše má svůj vyšší význam. Máte svobodnou vůli dělat cokoliv chcete se svým životem a můžete si být jisti, že to, co cítíte a co Vás naplňuje radostí, děláte správně! 

S láskou v lásce a Pravdě Iva Batová 2012 

Zdroj: http://duhovenebe.blog.cz/