Občas se nám může stát, že nás naše ratolesti dokáží svým chováním rozpálit doběla. Vlivem stresu a starostí všedních dnů často zapomínáme, že máme vedle sebe křehké bytosti s velmi zranitelnou duší. Možná jsme udělali při jejich výchově pár chyb, ale vždy máme možnost poučit se, změnit přístup, začít znovu a jinak. Stačí prostě jen si uvědomit, že jediné, co naše děti od nás opravdu potřebují, je naše pozornost a LÁSKA.
Nádherná a moudrá slova Diane Loomansové, která mě inspirovala při výchově mých dětí:
Kdybych měla své dítě vychovat znovu, vybudovala bych pro něj nejdřív sebeúctu a pak teprve dům.
Prstem bych víc malovala a míň hrozila.
Méně bych ho opravovala a víc si s ním vykládala.
Nedívala bych se na hodinky, ale prostě bych se dívala.
Nestarala bych se tak o učení, ale prostě bych se starala.
Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála.
Chodila bych víc na procházku a pouštěla víc draků na provázku.
Proběhla bych víc polí a viděla víc hvězd.
Víc bych ho objímala a míň s ním "válčila".
Viděla bych v žaludu častěji dub.
Nebyla bych přísná, ale přístupná.
Neučila bych ho lásce k síle, ale naučila bych ho síle lásky.
Pro www.vnitrnibohyne.cz napsala Mirka P.
Tento článek je možné volně kopírovat a publikovat v nezkrácené podobě, pokud bude připojena celá tato poznámka.
Žádné komentáře:
Okomentovat