Co znamená (nejen) pro ženu dotek

Dotek pro ztišení, klid, odpočinek, obnovení, dotek proti strachu, obavám, pro posílení… 

Dotek není jen fyzické pohlazení, povzbuzení, ochrana a jistota, dotek může být i verbální, vyslovený obdiv, vyjádřená poklona, sdělená pochvala, to vše i víc je dotek, který každodenně potřebuje každý z nás, a ač si možná namlouváme, že to bez něj zvládneme a vše dokážeme, tak z vlastní zkušenosti mohu říct, ano, ale jen malou chvíli. 

Dotek může být slůvko od maminky, dotek může být rada od kamarádky, dotek ten nejžádanější a nejpřirozenější může a je dotek ruky, která nás pohladí, když to nečekáme, nebo právě očekáváme a je to čin, který snad slovy těžce vyjádříme. 

Dotek se cítí, prožívá, žije. V té chvíli je zapomenuto na starosti, bolesti, křivdy, na potíže, problémy i nesmyslné předsudky. 

V tu chvíli tajete jako sníh, jste schopni stromy kácet a víte, že dokážete úplně vše, že se už nebojíte, strach najednou odešel a vy máte tolik síly, že jí můžete rozdávat. Jen jediný dotek a vaše mysl, vaše tělo dostane tolik síly, že se nedá ničím změřit. Taková je síla doteku. 

Doteky jsou jako pilíře staveb, doteky jsou mosty k dalším cestám, doteky jsou ničím nenahraditelnou energií, která se vlévá do těla asi rychlostí rozbouřeného moře nebo rychlostí blesku, nezměřitelný tlak, který umí vytvořit v každém z nás jen jeden, jediný, dotek lásky. 

Tak přirozená potřeba a tolik málo dávána i přijímána, proč? Zapomněli jsme na to? Není snad dost času? Stydíme se za to? 

Kdo jej potřebuje, děti, ženy, muži? Všichni, dočista všichni. 

Dotek – že by luxus dnešní doby, který si nemůžeme dovolit? 

Ano, luxus, který si může dovolit úplně každý z nás, není většího bohatství, neexistuje nic, co by dotek nahradilo, co by ho vytlačilo, odstranilo, odsunulo do pozadí a přesto je někde daleko za devatero horami a řekami a my stále hledáme a hledáme a nenacházíme…. 

Ano, hledáme dotek, doteky, úsměvy, polibky…. a další projevy přirozené potřeby každého z nás – lásky. 

Ano, četla jsem různé knihy, články, kde dostáváme rady, kde se dočteme moudra minulosti, která nám slouží i dnes, dozvídáme se, jak se máme mít rádi, jak o sebe pečovat, co je to sebeláska aj, ale k čemu nám to vše vlastně bude a je, když sami nebudeme moci dát, dávat a zároveň i přijímat, k čemu by nám bylo se milovat a být tady sami, k čemu by pak byla stvořena žena a k čemu muž. 

Jsme stvořeni pro lásku, k jejímu přijímání a dávání, dotekem v jakékoli podobě, až toto začneme chápat, začneme i tak žít, bude tu teplo, bude tu láska, bude ráj na zemi. 

Iva L.