Ben Breedlove: Zážitky v blízkosti smrti

http://orgo-net.blogspot.com/2011/12/ben-breedlove-zazitky-v-blizkosti-smrti.html

Orgo-net.blogspot.com

http://www.novinky.cz/koktejl/254655-mladik-natocil-zpoved-o-prozitku-blizke-smrti-tyden-nato-zemrel.html

Novinky.cz

Naučil jsem se

Andy Rooney, muž, který má dar říci málo slovy tak mnoho…

Naučil jsem se
.. Že nejlepší učebna života je minulost staršího člověka, než jsem já.

Naučil jsem se
... Že být přátelský a laskavý je více než mít pravdu…

Naučil jsem se
... Že nikdy nemůžeš odmítnout dárek od dítěte…

Naučil jsem se
... Že vždy ještě zbývá možnost pomodlit se za někoho, když už nemám sílu mu pomoci jiným způsobem…

Naučil jsem se
... Že malá procházka s mým otcem kolem bloku za letního večera, když jsem byl malý, činila velké zázraky v okamžiku, kdy jsem dospěl…

Naučil jsem se
... Že život je jak role toaletního papíru. Dostaneš se dříve ke konci, čím rychleji se odvíjí…

Naučil jsem se
... Že právě malé, denní, události dělají život velkolepým…

Naučil jsem se
... Že pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo, kdo potřebuje být oceněn a milován…

Naučil jsem se
... Že Pán neučinil vše v jeden den. Což mě nutí k zamyšlení, jestli já bych měl…?

Naučil jsem se
... Že ignorování skutečnosti nemění skutečnost jako takovou…

Naučil jsem se
... Že když plánuji jít společnou cestou s někým, dávám mu současně možnost, aby mi ubližoval…

 Naučil jsem se
... Že nikdo není dokonalý, dokud se do něj nezamiluješ…

Naučil jsem se
... Že život je tvrdý… Ale já jsem tvrdší…


Naučil jsem se

Zdroj: http://www.andele.info/duchovni-texty/naucil-jsem-se.php

Negativní emoce a utrpení mají své kořeny v čase

Negativní emoce a utrpení mají své kořeny v čase. Nicméně víra, že budoucnost bude lepší než přítomnost, není vždy pouhou iluzí. Přítomnost může být strašná a všechno se může změnit v budoucnosti. A často se to stává. Budoucnost je obvykle replikou minulosti. Může sice dojít k povrchním změnám, ale skutečná transformace je velice vzácná, neboť ta závisí na tom, zda se dokážete soustředit na přítomný okamžik natolik, abyste se zbavili břemene minulosti. To, co vnímáte jako budoucnost, je součástí současného stavu vašeho vědomí. Je-li vaše mysl zatížena břemenem minulosti, váš život se nezmění. Minulost se opakuje, protože nežijete v přítomném okamžiku. Kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku utváří vaši budoucnost - kterou však můžete prožívat pouze jako přítomný okamžik.

Můžete vyhrát 10 milionů, ale nic podstatného se nezmění. Budete sice žít v lepším prostředí, ale nebudete dělat nic jiného než dnes. Člověk dnes umí rozštěpit atom. Místo aby zabil deset nebo dvacet lidí dřevěným kyjem, může zabít miliony pouhým stisknutím tlačítka. Je to skutečná změna? Jestliže kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku určuje vaši budoucnost, co určuje kvalitu vašeho vědomí? Stupeň vaší pozornosti a soustředění na přítomnost. Takže skutečná změna se může stát pouze v přítomném okamžiku.

Všechny negativní emoce jsou způsobeny odmítáním přítomnosti a hromaděním psychologického času. Nespokojenost, úzkost, napětí, stres - všechny formy strachu –jsou způsobeny přílišným soustředěním na budoucnost na úkor přítomnosti. Výčitky svědomí, lítost, nenávist, zármutek jsou způsobeny přílišným soustředěním na minulost. Většina lidí nevěří, zeje možné zbavit se negativních emocí a dosáhnout pozitivního stavu vědomí. O tomto stavu osvobození však hovoří všechna duchovní učení, která nám neslibují spásu v imaginární budoucnosti, ale v přítomném okamžiku, tady a teď.

Možná si neuvědomujete, že čas je příčinou vašeho utrpení a problémů. Myslíte si, zeje způsobují nepříznivé situace ve vašem životě, a z tohoto konvenčního hlediska máte pravdu. Dokud však nevyřešíte základní problém - tendenci vaší mysli ulpívat na minulosti a budoucnosti a odmítat přítomnost -, vaše problémy se budou opakovat. I kdybyste se nějakým zázrakem zbavili všech problémů a zdánlivých příčin utrpení, ale nezačali žít vědomě v přítomném okamžiku, brzy byste zjistili, že máte podobné problémy, které vás moc přítomného okamžiku následují jako váš vlastní stín. V podstatě však máte jen jediný problém: mysl zatíženou časem. Nevěřím, že mohu dosáhnout bodu, kdy budu oproštěn od všech problémů.

Máte pravdu. Takového bodu nikdy nemůžete dosáhnout, neboť v něm už jste. 

Spásu nenajdete v čase. 

Nemůžete být svobodní v budoucnosti. Svobodní můžete být pouze v přítomném okamžiku. 

Echart Tolle 

Moc přítomného okamžiku

ČEHO NEJVÍC LITUJEME PŘED SMRTÍ

Pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují.

Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?

Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.

1) Přeji si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.

To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali. Je potřeba se pokusit naplnit alespoň některé z našich snů. Jakmile ztratíte své zdraví, bude pozdě. Zdraví přináší svobodu, kterou si málo kdo uvědomuje.

2) Přeji si, abych býval tolik nepracoval.

Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.

Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.

3) Přeji si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity

Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.

Nemůžeme ovládat reakce ostatních. Přesto lidé zpravidla reagují, pokud změníte přístup pomocí upřímnosti. Nakonec vás to posune ke vztahům na úplně jiné úrovni. Buď tak, nebo to prostě odstraní nezdravé vztahy z vašich životů. Ať tak, nebo tak, vyhráváte…

4) Přeji si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.

Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat.

Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…

Skoro každého polapil rušný životní styl natolik, že mu přátelství unikala. Ale, když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstávají pouze láska a přátelství..

5) Přeji si, abych si dovolil být šťastnější

Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…

Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se dlouho před smrtí.

Život je volba. Je to VÁŠ život.

Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.

Share and Enjoy: Zdroj e-mail + http://reporti.net/inspiration/ceho-nejvice-litujeme-pred-smrti

Půlnoční - Václav Neckář & Umakart

Video: přednáška J.S. dalajlamy 2011 v ČR

http://www.forum2000.cz/cz/web-tv/cat/prednasky-j-s--dalajlamy/detail/prednaska-j-s--dalajlamy/

Forum2000.cz

9 let bez jídla - Henri Monfort - 3 hodinové video v CZ

Breatharián - člověk, který žije nezávisle na jídle - hostem Jaroslava Duška v Divadle Kampa, tentokráte v divadle Bolka Polívky. Tříhodinové povídání o neuvěřitelném fenoménu „stravy pouze ze vzduchu a z prány", kterou údajně úspěšně praktikuje na zeměkouli už 30 až 40 tisíc lidí. Henri uvádí příklad: „Jste v nádherné krajině a díváte se na západ slunce a cítíte se dobře, v tu dobu nemáte hlad, jste nakrmeni, to je pránická výživa. Vaše smysly budou vnímat nejjemnější energii života." Henri se narodil se šamanskými schopnostmi, odmala měl duchovní zážitky, se kterými se kromě dědy nemohl nikomu svěřovat. Jako malý viděl pránu v atmosféře -- malé bílé částice, které se velmi rychle pohybují.

V 18-ti letech se Henri rozhodl jít cestou poznání sebe sama. Co se potom naučil, se stalo základem pro životní styl nezávislý na jídle. Henri přešel na vegetariánskou stravu, která je v souladu s konceptem „ahimsa" nebo-li nenásilí. Zabýval se transcendentální meditací. Vyrůstal v Bretani, kde lidé jedí enormní množství masa, v rodině, kde ho rodiče nutili jíst maso. Byl často nemocen, měl slabá játra. Poté, co se oženil a měl děti, žil 18 let "normálním" životem a pracoval v bance. Jako důsledek závislosti na jídle měl nadváhu 120 kilogramů. Až mu děti vyrostly, zaměřil svůj život znovu na duchovno. Přišla mu do cesty kniha od Jasmuheeny s názvem „Žití ze světla." Přečetl tuto knihu během jedné noci a rozhodl se přejít na výživu z prány. - V současné době spí Henri 2 hodiny, ale vzbudí se, jakoby spal 7 nebo 8 hodin.

Henrimu opět narostly vlasy, kůže se zlepšuje, zlepšil se mu zrak, už téměř nenosí brýle. Jelikož měl nezdravá játra, měl velmi suchou kůži tzv. „hadí kůži, něco jako trudovitost, vyrážky apod. Úplně se to ztratilo. V minulosti měl artritidu, geneticky po dědečkovi. V 35-ti letech měl písařskou křeč, jinými slovy zneschopňující revmatismus, kdy nemůžete uchopit předmět, nemáte sílu, takže ho upustíte. Měl problémy s páteří, vyhřezlé plotýnky. Vše mělo souvislost s toxiny, které se usazují v kloubech. S pránickou výživou nastalo velmi rychlé zlepšení.

Neexistuje žádné omezení v příjmu prány, čím více budete konat, tím více energie tam je. Takže můžete hodiny chodit, řídit, hodiny pracovat, rychleji číst knihy s větší schopností soustředění, spíte jen 2-3 hodiny, takže můžete použít tento čas k práci na internetu nebo čtení knih. Odpadá vám nakupování jídla, vaření, uklízení, umývání... Také méně utratíte, spotřebujete méně elektřiny, žijete jednodušeji. Henri Monfort pořádá přednášky, které jsou zaplněné několik měsíců dopředu. Provádí procesem menší skupiny i těch, kteří si to chtějí jen vyzkoušet, aby se seznámili s úžasnými možnostmi našeho těla a jeho samoléčebnými procesy.

Kontakt na Henriho Monforta: http://nourriture.pranique.free.fr

Igor Chaun

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=LI_EmGYV_3Q

Jak nalézt svou životní práci

Mnoho lidí v poslední době pociťuje, že je jejich zaměstnání nenaplňuje, a cítí, že nedokáží svou práci dále vykonávat, protože už s nimi nerezonuje. Někdy je to proto, že si uvědomili, že vlastně nechtějí svou prací podporovat firmy, které jsou zaměřeny čistě na zisk, jsou neekologické, vydělávají na manipulaci s veřejností nebo zastávají pochybné hodnoty. Jindy jen proto, že cítí, že by prostě rádi dělali něco úplně jiného, že je jejich srdce táhne jinam.

Když víte přesně, co byste rádi dělali, čeho byste rádi dosáhli, jaká práce je pro vás ta pravá, je situace poměrně jednoduchá. Stačí "jen" překonat existenční strachy a s vírou vykročit vytouženým směrem. Existuje řada knih o pozitivním myšlení a vytváření reality, které vaši víru posílí a poskytnou vám cenné praktické rady, díky kterým si svou vysněnou práci určitě do života přitáhnete.

Co ale dělat, když  jste se dostali do situace, kdy cítíte, že dosavadní zaměstnání už pro vás není to pravé, a zároveň nemáte vůbec představu, co jiného byste měli dělat? Pokud spadáte do této kategorie, možná se vám bude hodit moje osobní zkušenost.

Ujasněte si, co vás baví, jaké činnosti vykonáváte rádi, při čem se cítíte naplněni a šťastni, co vám opravdu jde, co je pro vás důležité..

Sepište si, jaké činnosti byste ve svém novém zaměstnání rádi vykonávali. Chcete číst, psát, cestovat, předávat informace, mluvit cizími jazyky, pracovat s dětmi, malovat, zpívat, tančit...? Buďte co nejpřesnější, nejkonkrétnější a hledejte odpovědi ve svém srdci. Jak má vypadat vaše pracoviště? Chcete  pracovat v kanceláři? V přírodě? Cestovat? Vzdělávat se? Chcete pracovat sami, nebo v týmu? S jakými lidmi byste rádi pracovali? Chcete zastávat vůdčí pozici, mít možnost iniciovat věci, nebo raději necháte zodpovědnost a rozhodování na někom jiném?Jaké hodnoty chcete vytvářet a sdílet s ostatními? Co chcete při své práci cítit a prožívat? Chcete pracovat doma? Jak daleko jste případně ochotni dojíždět? Jakou chcete mít pracovní dobu? Jaký byste chtěli plat a  benefity? Jsou pro vás důležité možnosti osobního a kariérního růstu? Dáváte přednost práci proměnlivé, plné výzev, vzrušení, nebo je vám příjemnější klidná a předvídatená činnost? Jak si představujete skloubení práce se svým volným časem, péčí o rodinu? Co třeba možnost ubytování nebo služebního bytu? ...

Napište si vše, co je pro vás opravdu důležité a doporučuji i zamyslet se nad tím, proč to tak chcete, abyste se dostali co nejhlouběji ke skutečné podstatě svých přání. Co ale pro vás důležité není, tomu se není třeba věnovat. Prostě nechejte volný prostor pro tvořivé řešení vesmíru.

Je na vás, jestli si svou představu vyvěsíte na lednici či na nástěnku, nebo ji budete mít ve svém zápisníku a budete si ji číst před spaním. Rozhodně je ale dobré si ji čas od času přečíst, ujasnit si, jestli stále chcete totéž, nebo cítíte potřebu své požadavky s odstupem času mírně korigovat. Rozhodně není nutné si ji číst několikrát denně. Moje zkušenost je taková, že příliš časté čtení a urputné vizualizace můžou podporovat spíš křečovitost a vnímám je v podstatě jako projev nevíry.

Já navíc ráda používám ještě symbol. Je velmi účinný, když chci vystihnout skutečnou podstatu svého přání. Je na vás, jestli si  nakreslíte symbol či obrázek, který bude vystihovat kvalitu toho, co chcete ve své práci prožívat a tvořit, nebo najdete už existující obrázek či symbol, který bude rezonovat s vaší představou. Můžete také požádat o symbol své životní práce v meditaci.

Se symbolem pak můžete různě pracovat. Je to jakási zkratka. Můžete si jej vyvěsit někam, kde na něj stále uvidíte, nosit ho v peněžence, vizualizovat si ho. Můžete dokonce nejdříve začít hledáním a vytvářením symbolu a až po čase hledat slova, která by vaši představu vyjádřila.

Jsem přesvědčena, že současná doba bude spoustu z nás vést k tomu, aby vytvořili zaměstnání, která ještě vůbec neexistují nebo která bude třeba pojmout zcela jinak než dosud. To bude možná trvat trochu déle a bude to vyžadovat hlubší práci. Nebojte se proto déle "nevědět".

Nejdůležitější ze všeho je ale opustit všechny omezující představy typu "taková práce neexistuje" , "tím se neuživím", "volnou pracovní dobu mi nikdo nedá", "v současnosti není práce, tak si nemůžu tolik vymýšlet, jinak vezmou někoho jiného", " s malými dětmi si to nemůžu dovolit"...

Věřte, že vaše životní práce existuje, že každý z nás má své místo ve vesmíru, své jedinečné talenty a dary, svou práci, kterou může být druhým prospěšný. A pokud budete ve svých přáních vycházet skutečně z toho, co si z hloubi duše přejete, po čem toužíte, a nikoli z toho, co si myslíte, že byste měli, nebo toho, co se jeví jako pragmatické, věřte, že dříve či později se vaše životní práce před vámi objeví. A pak už stačí stejně jako v prvním případě "jen" překonat existenční strachy a s vírou vykročit vytouženým směrem.

Hodně štěstí!

(c) 2011 Iva Uhlířová, zdroj: Silná žena

Dvacet vzkazů rodičům od jejich dětí

1. Nerozmazlujte mě. – Vím dobře, že bych neměl/a dostat všechno, o co si řeknu – jen vás zkouším.

2. Nebojte se být přísní a neoblomní. – Mám to radši – cítím se tak bezpečněji.

3. Nedovolte, abych si vytvořil/a špatné návyky. – Musím se spoléhat na vás, že je včas odhalíte.

4. Nedělejte ze mě menší, než jsem. – Nutí mě to, abych se choval/a nesmyslně jako „velký/a“

5. Nekárejte mě a nenadávejte mi na veřejnosti. – Mnohem víc na mě zapůsobí, když si se mnou pohovoříte v tichu a soukromí.

6. Nevnucujte mi, že moje chyby jsou velkým hříchem. – Nabourává to můj smysl pro hodnoty.

7. Nenechte se příliš vyvést z rovnováhy, když vám řeknu, že vás nemám rád/a. – Nejste to vy, kdo mi vadí, ale vaše síla, která mě ohrožuje.

8. Neochraňujte mě před všemi následky mých činů. – Potřebuji se naučit snášet těžkosti a bolest.

9. Nevěnujte přílišnou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. – Dokážu se s nimi vyrovnat.

10. Nesekýrujte mě. – Musel/a bych se bránit tím, že budu „ hluchý/á“ a budu dělat mrtvého brouka.

11. Nedávejte nepromyšlené sliby. – Pamatujte si, že se cítím hrozně, když se sliby neplní.

12. Nezapomínejte, že se ještě nedokážu vyjádřit vždy tak, jak bych měl/a. – Nejsem někdy zcela přesný/á a není mi rozumět.

13. Nezkoušejte nadmíru mou poctivost. – Dostanu strach a potom lžu.

14. Nebuďte nedůslední. – To mě úplně mate.

15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi. – I když někdy dělám strašné věci.

16. Neříkejte, že moje obavy a strach jsou hloupost. – Pro mě jsou hrozně skutečné a moc pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.

17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. – Velmi mě šokuje, když zjistím, že to tak není.

18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaší důstojnost omluvit se mi. – Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě upřímnějším.


Zdroj: Andělské stránky

Bohyně se nesnaží

Onehdá na mě vypadl při úklidu lísteček s větou: "Bohyně se nesnaží, ale dovolí druhým, aby se snažili o ni. " Vzpomněla jsem si, že když jsem si ji před časem zapisovala, cítila jsem se jako rebelka, jako bych si sáhla na zakázané ovoce. To prohlášení se mi zdálo hodně odvážné a z jakéhosi neznámého důvodu jsem měla pocit, že bych neměla rozhodně veřejně ventilovat, že se podle této zásady pokouším žít.

Dnes už vím, že na této větě nic odvážného ani provokativního není. Je to pouhé konstatování, pravda vyjádřená v jakési  zkratce. Možná někoho může dráždit použití slova "Bohyně", ale já ho vnímám jako synonymum slova "ženství" nebo "jin". V personifikované podobě pak je pro mě Bohyní žena, která je skutečně ženská, jinová, přijímající, vědomá si své ceny.

A taková žena se nesnaží ulovit muže, ani ho vést, myslet za něj, vychovávat či opečovávat ho jako malé dítě. Nepřebírá na sebe mužovu úlohu a nechává mu prostor pro jeho vlastní aktivitu.
Jenomže, povzdychnete si,  to je tak těžké! Když to necháme všechno na nich, tak se ničeho nedočkáme. To je bohužel pravda. Může se skutečně stát, že se nedočkáte toho, po čem tolik toužíte. Může se stát, že bude trvat delší dobu, než uvidíte výsledky . A může se dokonce stát, že lidé, na kterých vám nejvíc záleží, nebudou schopni a ochotni vyvinout poptřebnou iniciativu a budou vnímat vaše chování jako zradu. S tím je třeba počítat. Ale na druhou stranu - ušetříte obrovské množství energie a získáte spoustu volného času. A pokud tuto energii a ten čas věnujete sobě, věřte tomu, že postupně získáte mnohem víc.  A věřte - nevěřte, nakonec tím prospějete i ostatním.
Teprve nedávno jsem si uvědomila, jak pokřivená představa o roli ženy nám je od dětství vštěpována. Jsme vychovávány k tomu, abychom byly láskyplné, tolerantní, abychom nebyly sobecké, abychom braly ohled na potřeby ostatních. Učíme se, že pro ženu je prioritou rodina, že to ona je zodpovědná za harmonické vztahy, že ona má vytvářet láskyplné a harmonické prostředí. Jenomže toto všechno je jenom část pravdy o ženské roli! Nikdo nám totiž neukázal druhou stranu mince, a to kde vzít sílu a moudrost, abychom to všechno zvládly, aniž bychom popíraly samy sebe!

Tak nějak samozřejmě se v naší společnosti počítá s tím, že se žena obětuje - a že bude přitom všem ještě šťastná.  Troufám si říci, že více či méně jsme všechny obětí syndromu hodné holčičky. Ačkoli se třeba navenek chováme rázně, všechny někde uvnitř toužíme po tom, aby nás někdo pochválil, aby ocenil, jak jsme úžasné.

Díky výchově jsme uvěřily, že si lásku musíme zasloužit. Že musíme být hodné holčičky. A tak žijeme životem svých blízkých, staráme se o ně, děláme jim pomyšlení, řešíme jejich problémy a snažíme se mít byt jako klícku, vařit jako Magdalena Dobromila Rettigová, pereme, žehlíme, vyděláváme peníze... K tomu se snažíme být chytré, vtipné, nápadité, krásné a přitažlivé ...
... a končíme citově vyprahlé, fyzicky vyčerpané, nemocné, zatrpklé, prázdné. 

Naši partneři bezostyšně využívají našeho servisu a nezdá se jim na tom nic divného (ostatně samy jsme jim ho vnutily ve snaze ohromit je svou dokonalostí) a mají spoustu volného času a energie na to, aby se věnovali svým kamarádům, koníčkům a někdy i milenkám. Vlastně se jim ani kolikrát nechce domů, protože je tam čeká unavená, vyčepaná a často i podrážděná partnerka.

A proto, milé ženy, mám pro vás zprávu životní důležitosti:
Nemusíte být dokonalé, aby vás měl někdo rád. Nemusíte na sebe přebírat starosti a úkoly druhých, aby vaše vztahy byly harmonické. Nemusíte být výkonné. Nemusíte vůbec nic, protože láska se nedá zasloužit, láska je bezpodmínečná. Pokud chcete lásku a harmonii, nečekejte, že vám ji dá někdo jiný. Existuje jeden jediný člověk na světě, který opravdu potřebuje vaši pozornost a péči - a tím jste vy samy.

Přestaňte proto neustále něco dělat, něco vymýšlet, něco řešit, přechejte prostor jiným a udělejte si čas samy na sebe. Uvědomte si, jak se cítíte, jak vám je, po čem toužíte. Naslouchejte svým pocitům, svému tělu a hlavně - řiďte se tím, co cítíte! Dovolte si co nejvíc trávit čas způsobem, který vám je příjemný, i kdyby se jednalo o tu nejméně užitečnou a smyslupnou činnost. Jenom v klidu, jenom tam, kde není žádné usilování, kde je pouze přijímání a plynutí, se můžete potkat samy se sebou, se svou silou, moudrostí a láskou. Všechny tyto kvality máte v sobě a není třeba žebrat, ponižovat se a pachtit, abyste si je zasloužily od někoho zvenčí.

Asi před půl rokem, kdy jsem se cítila velmi vyčerpaná a zoufale jsem prosila o to, aby mi byla ukázána cesta, mi opakovaně přicházelo: Nauč se dělat nicneděláním. Tehdy se mi to zdálo jako něco naprosto nepředstavitelného. Měla jsem pocit, že když byť jen na chvíli vypnu, pustím z rukou otěže, život mě nemilosrdně převálcuje.

Dnes vím, že žena může udělat udělat pro své okolí mnohem víc, když prostě pouze JE. Když je ve svém těle, když je v kontaktu sama se sebou, když pravdivě vyjadřuje, kdo je a co cítí. Pak je tím, kdo zcela přirozeně vytváří harmonické vztahy a prostředí, tím, kdo léčí všechny kolem sebe. Její láska a pochopení pro druhé už nevede k sebepopření a sebeoběti, protože má úctu k sobě samé a zná své hranice. Chápe, že láska nemusí automaticky znamenat nutnost sdílet s milovanou osobou  její hodnoty a cestu a že slovo NE je stejně láskyplné jako ANO. Všechno to, co ji předtím stálo spoustu námahy, pozvolna přichází samo. A spolu s láskou k sobě samé a s rostoucím vědomím vlastní hodnoty najednou přicházejí do jejího života i láskyplní lidé. Nemusí se snažit, líčit pasti, podbízet se. Druzí přicházejí vábeni kouzlem její osobnosti, jejím vyzařováním.
Ano, my ženy jsme skutečně těmi, které by měly být láskyplnější, soucitnější, tolerantnější, těmi, které pečují o vztahy a vytvářejí domov. Máme k tomu všechny dispozice. Nesmíme ale zapomínat, že v prvé řadě musíme být láskyplné a soucitné samy k sobě, pečovat o sebe a vytvořit si prostředí, ve kterém budeme prospívat.

Jenom tak můžeme jako květiny provonět svět kolem sebe.

Iva Uhlířová 
zdroj: Silná žena

Buď pochválena krize. Buď vítán bod obratu.

To, jestli bude obrat vynucený a násilný, nebo vědomý a pokojný, je zatím ještě v našich rukou.

Psychickými potížemi a nemocemi trpí nejméně tři milióny Čechů. Do psychiatrických ambulancí dochází a léky užívá asi půl miliónu z nich. Vyplývá to ze studií, jejichž výsledky před několika dny zveřejnila Česká psychiatrická společnost. Jak je to možné, když medicína nabízí záplavu vysoce účinných léků proti úzkostem a depresím? Jak to, že ještě nejsme všichni šťastní, veselí a spokojení?

Stále naléhavěji dochází na slova antipsychiatrů R. D. Lainga, T. Szasze nebo filosofa M. Foucaulta. Podle nich duševní choroby, jako samostatné biologické jednotky, v podstatě neexistují. Foucault je považuje za „výsledek klasifikujících a represivních společenských tlaků na jedince“. Laing hovoří o „zvláštní strategii, kterou si člověk vyvine, aby mohl žít v podmínkách, které nejsou k životu“. V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. V mojí ordinaci se jako apoštolové střídají depresivní nezaměstnaní s vystresovanými podnikateli a manažery. Ty první společenský systém drtí, ti druzí jeho káru s vypětím posledních sil táhnou. Ani jedni, ani druzí už nemohou dál. Spásu hledají u lékaře. Marně. Léky na úzkosti a deprese jim zdraví nevrátí. Umožní jen, aby „v podmínkách, které nejsou k životu“ ještě chvíli přežívali. Až do úplného zhroucení. Stejně jako nemohou léky spasit jedince, nemohou finanční injekce zachránit společenský systém. Každá zpráva o nastartování ekonomiky je jen prodlužováním jeho bolestivé agónie. Byl založený na dravosti, bezohlednosti, neustálém ekonomickém růstu, drancování energetických zdrojů - jedince i přírody. Další vývoj tímto směrem už nemůže pokračovat. Valí se na nás problémy ekonomické, ekologické, sociální, korupce, kriminalita, nárůst násilí, závislostí, duševních a tělesných chorob. Žádný z nich nemá v rámci tohoto systému řešení. „Jestliže nemá problém řešení v rámci existujícího systému, dochází ke zpochybnění samotného systému a ten se vlastní vahou hroutí.“, píše Francis Fukuyama v knize Konec dějin. Právě v této fázi společenského vývoje se nacházíme. Co bude dál?

„Na jednu stranu se musíme obávat vlastní osobní katastrofy a katastrofy celé Země, na druhou stranu se v takové katastrofě skrývá i jisté řešení. Slovo katastrofa pochází z řečtiny a může znamenat rovněž konečný obrat. Mnohé naznačuje, že člověk a Země míří stejným krokem k tomuto bodu obratu. Nový začátek bude patrně nevyhnutelný a také potopa, o níž se píše v bibli, byla také vskutku jen koncem staré a začátkem nové doby.“, píše Ruediger Dahlke v knize Čím onemocněl SVĚT? Bude to zásadní změna hodnot. Přechod od exponenciálního ekonomického růstu k vnitřnímu kulturnímu a sociálnímu rozvoji, od drancování energie k šetrnosti a ohleduplnosti vůči sobě i okolí, od bezohlednosti a prosazování zájmů jedince ke spolupráci a podpoře celku. Bude to obrat neobyčejně složitý. Životně důležité funkce státu se mohou na přechodnou dobu úplně zastavit. Znejistění a strachu lidí se budou snažit zneužít nacionalistické, fašistické nebo jiné extrémistické skupiny. Budou přicházet se snadným řešením, prstem ukazovat na viníky mizérie mimo nás: Romy, imigranty, „pravdoláskaře“, euro, Evropskou unii…Budou dělat všechno pro to, aby odvedli pozornost od sebe a problémů, jejichž řešení je jedině v nás. „V době, kdy kdekdo téměř bezvýhradně věří ve vnější proveditelnost věcí, je navíc těžké najít vnitřní východisko, i když stále více lidí tuší, že něco není v pořádku s věčně vychvalovanými návrhy řešení. Celkově to lze přirovnat k místnosti přeplněné lidmi, kde všichni tlačí na dveře a chtějí se jimi dostat ven, ale vůbec je nenapadne, že se dveře otevírají dovnitř.“, píše Dahlke.

Před dvaadvaceti lety jsem byl svědkem přechodu od nemravného režimu komunistického, k nemravnému a bezohlednému tržnímu turbokapitalizmu. Nastupující změny očekávám s velkou nadějí. Jestliže lidé převezmou odpovědnost sami za sebe a okolní svět, vrátí se k přirozenému způsobu života, otevře se jim cesta k celkovému zdraví. Je to obrovská příležitost pro jedince i celou společnost. Teď jde hlavně o to, abychom krizi správně pochopili a byli na obrat připravení. To, jestli bude vynucený a násilný, nebo vědomý a pokojný, je zatím ještě v našich rukou.

P. S.

V MF Dnes pro článek nebyl prostor, neboť „má na názorové stránce hodně inzerce“. Po pěti týdnech odkladů se nehodil ani Lidovým novinám.

Jan Hnízdil

Partnerské projekce

Partnerský vztah je v sebepoznání klíčová věc, protože se v něm musíme naučit všechno od začátku. Je to škola života, která dělá z dětí dospělé jedince. Ne biologicky, ale psychicky. Smysl partnerství je ve své podstatě až příliš jednoduchý. Poznávat sama sebe v tom druhém. To však může pouze ten, kdo nehodlá zůstávat na povrchu a trvá na větší míře poctivosti ve svých citových vztazích na straně své i na straně svého partnera. Nahlédnout hlouběji do svého nitra vyžaduje mnohdy pořádný morální výkon, ale reálné partnerské štěstí bez takové snahy vlastně ani neexistuje.

Skutečný partnerský vztah je něco, co se přihodí. Přichází nečekaně, vyvíjí se ze svého začátku ke svému konci. V první fázi – zamilovanosti – vládne vztahu tzv. pozitivní iluze. Jeden na druhém vidí jen to dobré. Romanticky se doplňují a rádi spolu tráví všechen čas, protože jim nic nechybí. Přitažlivé síly mají navrch. Jenže po čase se romantická přitažlivost rozplývá pod tlakem nastupujících pochybností. V době zamilovanosti nevnímáme vztah takový, jaký skutečně je.
To, co vnímáme, je naše zidealizovaná nevědomá představa o lásce, stav citové plnosti a skvělých nadějí. Avšak toto období je jen přechodné, netrvá věčně a musí po něm přijít další vývoj.

Nastupuje další fáze vztahu, která bývá zatěžkávací zkouškou, jež odhaluje, na jak nereálných očekáváních a představách byl vztah založen. Pochybnosti proráží začarovaný kruh slepé zamilovanosti a v nitru sílí touha poznat sebe a svého partnera, touha odhalit si navzájem své duše a setkat se spolu na hlubší rovině sdílení. Jestliže my sami setrváváme v roli, kterou jsme v partnerství hráli, nebo náš partner dělá všechno pro to, abychom se nepokoušeli poznat svoji nebo jeho pravou podstatu, ale abychom jej přijímali jen prostřednictvím neproniknutelné masky, kterou nosí nejen venku ale i doma, dostává se vztah do slepé uličky. Buď končí v prázdnotě vzájemného odcizení, či v obapolném vypočítavém urovnávání povrchních poměrů, nebo je budován násilně snahou vnutit druhému svoji vůli, citovou manipulací a vydíráním.

Dlouhodobé partnerství si člověk musí umět vybojovat, ale nikoliv s tím druhým, ale sám v sobě. Vydat se osvobodit vztah, na kterém nám záleží, od nesmyslných představ a iluzí, naučit se vnímat situaci takovou jaká skutečně je, vyžaduje opustit vězení svého chtění, vzdát se lpění na dalším vývoji a nastoupit transformaci starých postojů a zastaralých způsobů myšlení založených na lpění, představách a očekáváních všeho druhu. To je úhelný kámen nejen všech vztahů, ale i sebepoznání. Tady by si již mnozí mohli a měli uvědomit, jak jejich vnitřní nevědomý svět ovlivňuje přístup k sobě a k partnerovi. V této chvíli musí být oba připraveni podívat se do zrcadla toho druhého a pochopit, že to, co tam vidí, jsou oni sami. Slovo Partner poctivě vyjadřuje tento princip. Jeho základem je slovo part – tedy část. Ten druhý je tedy částí mě samého, patří obsahově ke mně.

Poznání zrcadlového obrazu vlastní osoby v bytostech kolem nás je nepochopený a neochotně přijímaný fenomén, který je základním tématem každého vztahu. Raději si budujeme imunitu, nebo žijeme v přesvědčení, že problém je v těch druhých, abychom nemuseli řešit konflikty. Ve skutečnosti je vztah mezi mužem a ženou plný napětí. Proč také ne. Jsou oba tak rozdílní. Vztah je neviditelná směs přitažlivých a odpudivých sil. Ty první přijímáme zpravidla bez výhrad, těm opačným se však často nevědomě vyhýbáme.

Projekce a přenos
Otázka neviditelného nevědomého světa ženy a muže se jeví ve světle východní kosmologie či západní filosofie velice složitou. Podíváme-li se na ní prizmatem hlubinné psychologie a navíc skrze partnerství, můžeme tyto dva nevědomé a tak rozdílné světy zjednodušeně popsat. U muže je ve velké míře neuvědomělý jeho emocionální a pocitový život. Řekněme jeho vnitřní žena. Žena naopak žije v neuvědomělosti rozumového rozlišování. Její nevědomý svět se skládá z různých mínění, z nichž většina je nevalné povahy a směřují většinou k mužům. Tyto dva neuvědomělé světy stojí mezi nimi. Avšak nevědomí má specifickou schopnost přenášet se na druhé osoby, v partnerství zvlášť nepříjemně intenzivně. To, co nazýváme zrcadlením, je promítáním nevědomé stránky nás samých do druhých osob.

Proto muž nevědomě zrcadlí na svojí partnerce svou vnitřní emocionální a pocitovou stránku života, kterou si jen těžko přiznává, protože mu významně narušuje jeho představu mužnosti a mužské identity. Žena zase mezi sebe a svého partnera neuvědoměle vkládá svá mínění o něm a o mužích obecně, aniž by je podrobila poctivému úsudku a rozlišila, nakolik jsou skutečně pravdivá. Takový stav působí na oba velmi dráždivě a je příčinou nesčetných krizí a konfliktů do té doby, dokud zůstává neuvědomělý. A tak jsou oba zapleteni v síti svých vlastních nevědomých představ a nevědí, kdo je ten na druhé straně a kdo jsou oni sami. Neznají se. Oba jsou pak skálopevně přesvědčeni, že špatný je ten druhý a chyba je v něm, nevědouc, že vlastně bojují jen sami se sebou.

Jestliže něco na partnerovi nesnášíme, pak skrze jeho podobu nesnášíme něco, co je uvězněno v nás samých. To, co v nás není, nás nechává chladnými. To co v nás je, nás rozpaluje nejvyšší měrou. Proto věci, které vnímáme na druhých, jsou věci, které žijí skrytě v našem nitru a na druhé jsou nevědomě přenášeny. Neexistuje jiná skutečnost, která by se nás dotýkala, než ta, která je uvězněna v nás samých.

Nalézat sama sebe v tom druhém je cesta, na jejímž konci, po přestálých zkouškách, nemá vztah jen čistě osobní a erotickou rovinu, ale je obohacen o novou duchovní dimenzi. Již není založen na slepé zamilovanosti, na romantických představách a na bezhlavé lásce, kterých se tak snadno zříkáme, když nás milovaný protějšek zklame. Naopak, opírá se o hluboký vzájemný cit, o respekt, empatii a oddanost, ale i o schopnost dát druhému volnost, když se číše společného osudu naplní.

 Zdroj: Jóga sebepoznání

Dobří lidé všech zemí, spojte se!

Na různých duchovních a spirituálních serverech, stránkách či blozích (včetně tohoto) se neustále zmiňuje přechod naší Země do vyšší dimenze. Její převibrování včetně zvýšení vibrací všeho, co je její součástí. Tudíž to znamená včetně nás, lidstva. Dozvídáme se jak je důležité zvyšovat své vibrace, pracovat na své duchovní stránce, nastoupit a dokončit svoji duchovní cestu a to většinou za pomoci prostředků jako jsou vnitřní světlo, láska v srdci, oddělení se od ega, neztotožňování se se svými emocemi atp. Tímto v žádném případě nechci výše uvedené nějak zlehčovat či znevažovat. To v žádném případě neboť sám se těmto a podobným tématům velmi intenzivně věnuji a jde o nezbytné kroky na cestě za šťastným a plně prožitým životem.

Jsou to všechno ale návody pro jedince, kteří již pracují na své duchovní stránce. Jsou většinou nespokojeni se svým životem z různých důvodů a své problémy řeší prací na sobě. Takových ale není mnoho. Stále ještě většinu tvoří lidé, pro něž je duchovno záležitostí holywoodských filmařů či všezkoušejících hipíků a pouhá zmínka o mimozemšťanech, andělech, nepodmíněné lásce či světle v duši jim na tváři vyvolává kyselý úšklebek. A to je pro Změnu zásadní. Energie, kterou tvoří většina společnosti. Je velmi těžké změnit společnost, svět, vesmír, když energie většinové části daného objektu chystajícího se na změnu je negativní, resp. není pozitivní tzn. většina neví, že nějaká změna je možná. 

Sám jsem již zjistil, že člověk je na určitý druh informací připraven až v určitý okamžik. Pokud k němu přijdou informace dříve, než je na ně připraven, nepřijme je. Neosloví ho, nezačne o nových informacích přemýšlet a nezačne je aplikovat ve svém životě. Tudíž nějaké přesvědčování našich neduchovních blízkých nemá význam, neboť maximálně dojde ke střetu zájmů a dokazování vlastních pravd, což konečnému záměru neprospěje, ba naopak jej poškodí. A v zájmu tvorby pozitivní energie nelze tvořit negativní. Nelze světlo tvořit tmou, tak jako mír dosažený válkou není skutečný mír. Z toho vyplývá, že nelze po neduchovních lidech chtít, aby se vydali na duchovní cestu a naplnili své nitro světlem/láskou a akceptovali přítomnost mnoha mimozemských civilizací. Je třeba nalézt společný jazyk. 

Zkušenosti (nahrazují tisíce cizích slov) mě naučily, že nejlepší způsob komunikace mezi duchovními a neduchovními jedinci (ale platí to samozřejmě i uvnitř jednotlivých skupin) je cesta inspirace. Jinými slovy: Jít příkladem. 

Nemá cenu přesvědčovat někoho, aby změnil svůj život a byl šťastný. Rozdíl ale je, být šťastný a vyrovnaný i v okamžicích, kdy by to nikdo nečekal. Neoplácet zlo zlem i když je to společensky přípustné (tento společenský standard musíme přeci změnit). Nepoddávat se emocím i když všichni ostatní jim již popustili stavidla. Nepomlouvat ostatní i když vás to vyčlení z kolektivu. Takový kolektiv právě musí být změněn. Nelhat, i když všichni kolem lžou a je to společností tolerováno. Nekrást, i když všichni kolem kradou a zpočátku se vám může zdát, že tím okrádáte sami sebe (a rodinu, že). Nerozhodovat o životech zvířat (i hmyzu), když jim život sami nedokážeme dát. Nebrat rostliny jako věci, i když jsou tak všeobecně vnímány, nereagovat násilím na násilí, i když to ublíží našemu egu, nekašlat na životní prostředí i když to většina neřeší, neřídit se ve všech životních situacích egem ale naopak poslouchat své srdce.  

Společnosti nepomůže, když její veřejné špičky budou defenestrovány na nabroušená ostří kopí a halaparten. Pokud budou základy společnosti zkažené, veřejné špičky z ní rostlé budou zkažené jakbysmet. Nestačí nadávat a stěžovat si. Je třeba konat. Je třeba jít příkladem. Je třeba být tou změnou, kterou kolem sebe chceme vidět. Všichni volají po změně ale sami se změnit nehodlají. I kdyby přišel spasitel, tak jenom tím se nic nezmění a navíc zkažená společnost semele i čistou duši. 

Musíme nalézt dostatek odvahy pro to, abychom dokázali být jiní. Abychom našli sílu a vystoupili z řady a ukázali, že to jde i jinak. Je potřeba, abychom to byli my, kdo se přestane podílet na pokračovaní nefunkční společnosti, která je stejně před zhroucením. Přestaňme lhát, přestaňme krást, přestaňme pomlouvat, přestaňme odsuzovat, přestaňme zabíjet, přestaňme vyžadovat tresty, přestaňme vědomě ubližovat, přestaňme se bát, přestaňme být závislí… Je potřeba nastavit nové standardy, nové hodnoty. Současné společenské zřízení určuje, co je špatné a co je dobré na základě fiktivního a smyšleného křesťanského desatera, které vzniklo pouze jako nástroj moci a zastrašování lidí kdysi dávno a pro současného člověka je zcela nevhodné. Společnost musí fungovat bez zákazů a příkazů. Každý jedinec ve zdravé společnosti musí vědět, co je dobré a co je špatné. 

A my musíme být těmi, kdo VŠEM ukáže, že i slušný a láskyplný člověk může ve společnosti dobře fungovat aniž by se nějak podřizoval jejím chorým pravidlům. Současná společnost je vybudována na strachu, je potřeba ji začít budovat znovu a to na lásce. Na lásce k sobě, k životu, k Zemi. A i když je takových zatím menšina, je to dobrý začátek. Jakmile se z menšiny stane většina, nový sociální standard bude nastaven. A na novém sociálním standardu může být vybudován nový svět. Země se posune do vyšších vibrací a s ní i my. A spousta z nás si té změny ani nemusí všimnout. 

Pojďme se stát tou změnou o které zatím pouze čteme. Pojďme se zapsat novou kapitolu do vesmírné kroniky. Tu moc máme, pouze o tom ještě nevíme.  

  Zdroj: http://probuzeni.blogspot.com

LORNA BYRNE O VÁNOCÍCH

Miluji Vánoce! Anděly vidím pořád už od doby, kdy jsem byla dítě. Vidím je fyzicky, stejně jako bych viděla vás, kdybyste přede mnou stáli, a když kolem nikdo není, mluvím s nimi a poslouchám je stejně jako bych komunikovala s vámi.

Andělé byli celý můj život mými přáteli, společníky a učiteli. Jako malé dítě jsem si myslela, že na tom není nic zvláštního, že každý vidí anděly. Když jsem ale trochu vyrostla, pochopila jsem, že to tak není. Andělé mi řekli, abych mlčela o tom, co vidím a slyším. Nikdy jsem o tom nemluvila, ani s vlastní rodinou, až do chvíle, kdy jsem v roce 2008 napsala knihu Andělé v mých vlasech. Vidím anděly každý den, ale o Vánocích vidím mnohem více andělů než přes celý rok - miliony andělů přichází, aby se připojily k oslavám, které v tento čas probíhají v mnoha náboženstvích a tradicích. Vánoční andělé vypadají úplně jinak než andělé, které běžně vidím.

Pokračování:

Myšlenka pro tento den

Vzdávám se své potřeby, aby mi druzí něco schvalovali a uznávali mě. K pocitu vlastní hodnoty a "láskyhodnosti" vyhledávám jen svůj vlastní obdiv k sobě. Moje zdravá sebeúcta přitahuje všechno a všechny, jež si mohu přát. Uznání mé osoby a schválení mých činů je pouze na mně.

- z knihy Rady andělů na každý den, Doreen Virtue

Šperk - krásný vánoční dárek

I Rap nám předává své poselství nového světa

Na internetu se objevilo nové album od slovenského rapera Majka Spirita. Toto nové album nese název „Nový člověk". Zaujala mě hlavně jeho píseň (příběh) „Novy“.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=aavr9Imqa-s#!

Majkovi se podařilo shrnout opravdu úctyhodné množství informací. Do jedné písně zakomponoval mnoho článků, které jsme přečetli. V jednom krátkém úseku nám předává poselství o novém světě.

Rap jako odvětví hudby byl pro svou temnou stránku společností vždy škatulkován jako odpad, kterému naslouchají zvrhlíci a špatní lidé. Já mám Rap rád a můj názor byl vždycky takový, že v Rapu je spousta moudrosti, pravdy a ponaučení. Tato píseň jen potvrzuje to, co si již dlouhou dobu myslím. Je hodně lidí, kteří nemají Rap rádi a možná právě proto, že ukazuje skutečnost takovou jaká je, bez „servítek“.

Tohle je pro mě krásný příklad toho, že se lidé probouzejí a že používají všechny možné prostředky, aby přenesli toto poselství a probouzeli další lidi. Je tedy důležité v těchto časech vidět nová poselství všude, protože každý nemá přístup k duchovním webovým stránkám, každý neumí psát články nebo knihy. Každý předává poselství o novém světě tak, jak nejlépe umí.

Rap je jen další prostředek, jak lidstvu něco sdělit. A tahle píseň je jen jedna z mnoha poselství, která Rap přináší. Když otevřeme oči a rozhlédneme se kolem sebe, tak zjistíme, že informace jsou všude kolem nás. Je jen třeba zbavit se starých názorů společnosti a otevřít se všemu.

Svět se mění a staré názory už neplatí … berme si sdělení ze všeho kolem nás … i třeba z Rapu.

Ondřej Indrych

Dalajlámovo poselství

Toto je poselství Dalajlámy k miléniu, stačí pár sekund na jeho přečtení a zamyšlení se nad ním.

1. Vezměte v úvahu, že velká láska a velké skutky zahrnují velké riskování.

2. Když prohrajete, nenechejte si ujít ponaučení proč.

3. Držte se tří R:
- respektu vůči sobě
- respektu vůči ostatním
- responsibility - zodpovědnosti za všechny svoje činy.

4. Pamatujte si, že když nedostanete to, co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí.

5. Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit.

6. Nedovolte, aby malé neshody zranily velké přátelství.

7. Když si uvědomíte, že jste udělali chybu, udělejte okamžitě
kroky k její nápravě.

8. Každý den buďte nějaký čas o samotě.

9. Otevřete svoji náruč změně, ale nevzdávejte se při tom svých hodnot.

10. Pamatujte si, že mlčení je někdy ta nejlepší odpověď.

11. Žijte dobrý, čestný život. Až potom zestárnete a budete se dívat zpět, budete se moci těšit z něho podruhé.

12. Milující atmosféra ve vaší domácnosti je základem vašeho života.

13. Při neshodě s vašimi milovanými, řešte pouze přítomnou situaci. Nevynášejte na světlo minulost.

14. Sdílejte svoje poznatky. Je to způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti.

15. Buďte jemní k Zemi.

16. Jednou do roka se vypravte někam, kde jste nikdy před tím nebyli.

17. Pamatujte si, že nejlepší vztah je ten, ve kterém vaše vzájemná láska je větší, než vaše vzájemné potřeby.

18. Posuzujte svůj úspěch tím, čeho jste se museli vzdát, abyste ho dosáhli.

19. Přistupujte k lásce i vaření s hravou bezstarostnou odevzdaností.

Filozofie havajské Huny

1. Svět je takový, za jaký ho považujeme. Život bude tak dobrý, za jak dobrý ho budeme považovat.

2. Neexistují žádná omezení. Všechno existuje všude a stále, takže každá část vesmíru je nekonečná a proto i my jsme nekoneční. Neustále se potkáváme v jedné nebo jiné podobě. Proto má smysl být milý k sousedovi, protože náš soused jsme vlastně my sami.

3. Energie proudí tam, kam míří naše pozornost. A tím dodává předmětu pozornosti energii. Soustředíme – li se na nemoc, ještě ji posílíme, soustředíme – li se na štěstí a hojnost, bude kolem nás. Věnovat pozornost své pozornosti se vyplácí.

4. Okamžik síly je v současnosti. Pak je i každý okamžik možností změnit svůj život k lepšímu. Když se například mysl plně soustředí na přítomný okamžik, dostane se do klidu a důvěry.
Pokud se do stejného stavu dostane tělo, uvolní se a spustí se proces regenerace organizmu. Dvě bytosti, žijící přítomností, se rychle vzájemně identifikují a přiblíží.

5. Milovat znamená být šťastný. Pokud šíříme lásku (havajsky aloha), pocítí lásku a štěstí i lidé kolem nás. Slovo láska zahrnuje také soucit, milosrdenství, slitování, dobro.

6. Všechna síla vychází z našeho nitra. Za předpokladu, že neexistují žádná omezení – viz druhý princip. Síla nemá žádný počátek ani konec, žádný zdroj, jenom mění svoje působení – síla osobnosti, fyzická síla, politická síla, síla energie, pohánějící stroje. Stále více lidí si uvědomuje moc svojí síly a je přirozené zvažovat důsledky jejího působení a využívat ji pro dobro ostatních.

7. Měřítkem pravdy je účinnost. Modely chování si nebudeme vytvářet podle metody pokus – omyl, ale metodou pokusů a opakováním toho, co se nám už osvědčilo. Tento přístup vychází z havajského slova pono – laskavost, vhodnost.

Huna praví, že všechno, co se děje v našem životě, je projekcí našich „programů“ a že svůj život a vztahy si vytváříme na základě těchto pravidel:

1.Vesmír uskutečňuje ,realizuje moje myšlenky.
2. Jestliže mám destruktivní myšlenky, vytvářejí destruktivní fyzickou skutečnost.
3. Jestliže mám dokonalé myšlenky, vytvářejí fyzickou skutečnost, naplněnou láskou.
4. Mám stoprocentní zodpovědnost při utváření stavu vlastního fyzického vesmíru.
5. Mám stoprocentní zodpovědnost za nápravu destruktivních myšlenek, jež utvářejí nemocnou,chorobnou skutečnost.
6. Neexistuje žádná vnější realita. Všechno existuje v myšlenkách mé mysli.

A na závěr ještě hawajská modlitba.

„Božský Stvořiteli, Otče, Matko, Synu v jednotě…
Pokud jsem se já, celá má rodina či příbuzenstvo a všichni mí předkové v myšlenkách, slovech, skutcích a svém jednání vůči Tobě, Tvé rodině, příbuzným či předkům dopustili čehokoli zlého od počátku stvoření až do dneška, prosíme Tě o odpuštění…
Dopřej nám očištění, uvolnění a odstranění všech negativních vzpomínek, bloků, energií a vibrací a přeměň tyto nechtěné energie v čisté světlo…
A tak se staň.“


Máša Růžičková
www.astroinspirace.cz

Rok 2012 - Mayská proroctví a kruhy v obilí